14 C 211/2025-52 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 670 Kč s úrokem z prodlení 1 480,47 Kč, s úrokem 729,91 Kč, úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 9 456,48 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem 8 % ročně z čáky 9 209,27 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 5. 10. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému částku 18 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle částky 18 000 Kč vrátit také poplatek ve výši 15 460 Kč včetně úroku 913 Kč formou měsíčních splátek po 2 390 Kč se splatností poslední z nich do 5. 12. 2023. Žalovaný dluh nezaplatil řádně a včas, ačkoliv byl upomínán. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne 14. 10. 2024.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazovaní soud ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 10. 2022 uzavřené mezi , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 18 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 913 Kč a dalšími poplatky v celkový výši 15 460 Kč, formou pravidelných měsíčních splátek po 2 390 Kč se splatností vždy k 14 dni v měsíci.4. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při uzavření smlouvy z informacích od žalovaného, a to že disponuje měsíčním příjmem ze zaměstnání 16 547 Kč, z něhož hradí výdaje 5 250 Kč měsíčně. (žádost o úvěr). Příjmy 16 542 Kč byly doloženy potvrzení o zaměstnání. (Potvrzení o výši příjmu). Výdaje nebyly doloženy, vyjma toho, že žalovaný bydlí u zaměstnavatele (Čestné prohlášení).5. Žalovaný uhradil na tento dluh celkově 16 790 Kč naposled platnou 2 400 Kč dne 1. 4. 2023. (transakční historie)6. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou ze dne 14. 10. 2024 (smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu a příloh)7. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 11. 2024). Jelikož nebylo doloženo podání oznámení na poštu, vzal soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu až předžalobní výzvou ze dne 3. 6. 2025, v níž byla stanovena lhůta k úhradě do 10. 6. 2025. Předžalobní výzva byla předána k poštovní přepravě dne 3. 6. 2025 (podací lístek).8. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala. Důkazy předložené žalobkyní však neprokazovaly, že by právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným ověřovala výdaje žalovaného ve výši 5 250 Kč měsíčně a ze skutečnosti, že žalovaný bydlel u zaměstnavatele, nelze vzít výši výdajů žalovaného za ověřenou. Při neověření výdajů existovaly v době sjednání smlouvy důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.11. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky 18 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok (913 Kč). Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 18 000 Kč od níž odečetl úhrady žalovaného 16 790Kč a konstatoval důvodnost nároku na jistinu jen ve výši 1 210 Kč. Požadovala-li žalobkyně, jež vstoupila do postavení věřitele žalovaného smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 o.z., nároky odvíjející se od neplatně sjednané smlouvy, tj. úroky, poplatky, nebyl v této části její nárok důvodným, a proto byl výrokem II tohoto rozsudku zamítnut.12. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě do 10. 6. 2025, ocitl se dnem následujícím v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12 % ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 11. 6. 2025 nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta.13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého by náleželo právo na náhradu nákladů převážně úspěšnému žalovanému. Jelikož žalovaný neučinil žádný úkon, právo na náhradu nákladů řízení mu nevzniklo.