14 C 240/2025-64 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 36 358,68 Kč s úrokem 4 482,81 Kč, s úrokem 12% ročně z částky 33 007,68 Kč od 15.7.2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení 920,42 Kč (12 % ročně z částky 32 123,14 Kč za období od 29.4.2025 do 14.7.2025), s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 36 358,68 Kč od 15.7.2025 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 11.2.2024 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, na základě které, žalobkyně poskytla žalované částku 35 616 Kč. Žalovaná se zavázala částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách společně s náklady a poplatky ve výši 4% z aktuální dlužné částky, avšak tyto splátky nehradila řádně a včas, a proto žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 14.4.2025. Žalovaná na dluh celkově uhradila 11 355 Kč a nadále dluží na jistině 33 007,68 Kč, poplatcích 195 Kč, účelně vynaložené náklady 900 Kč a smluvní pokutě 2 256Kč.2. V rámci provedeného dokazování soud ze Smlouvy – revolvingový úvěr č. , hodnota, , včetně úvěrových podmínek zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 35 616 Kč a žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit s poplatky rpsn 29,7 % a úrokem 2,19 % měsíčně, formou splátek ve výši 4 % z dlužné částky min. 400 Kč, jejichž splatnost byla stanovena. Mezi účastníky byla smluvena smluvní pokuta ve výši 500Kč v případě prodlení a výše účelně vynaložených nákladů 300 Kč za měsíc vymáhání.3. Žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovanou zjišťovala informace od žalované za účelem posouzení její úvěruschopnosti (karta klienta), přičemž vycházela z příjmu 6 000 Kč, příjmů ostatních členů domácnosti 50 000 Kč, výdajů domácnosti 24 000 Kč, negativní lustrace žalované v systému jap půjčka, solus, nrki (karta klienta). Příjem žalované uvedený v úvěrové smlouvě dosahoval 36 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 4 000 Kč, splátky všech úvěrů 10 000 Kč a ostatní výdaje 10 000 Kč. Žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z příjmu žalované 30 000Kč, od této odečetla životní minimum 4 470 Kč, splátky jiným společnostem 11 420 Kč, částku 100 Kč a výše splátky 1 425 Kč a získala tak zbývající příjem žalované 12 585 Kč (ověření bonity).4. Žalobkyně ověřovala informace od žalované (přehled pohybů na účtech), přičemž za období od 14.11.2023 do 9.2.2024 činily celkové příjmy žalované 184 646,58 Kč, celkové výdaje 176 229,68 Kč, tj. rozdíl 8 416,9 Kč. Příjem byl tvořen výdělkem 26 510 Kč (únor 2024),46 179 Kč (leden 2024), 46 070 Kč (prosinec 2023), ostatními příjmy 479 Kč, 1 600 Kč (prosinec 2023), 1 000 Kč, 3 216 Kč, 2 000 Kč (listopad 2023 a příjmem z jiných úvěrů 7 561 Kč (prosinec 2023), 50 000 Kč (prosinec 2023). Výdaje byly tvořeny výběry v hotovosti. Z převodů na účtu vyplynulo, že žalovaná platí energie 1 120 Kč (leden 2024), splátku úvěru , Anonymizováno, 7 561 Kč, 3 859 Kč (leden 2024), 7 561 Kč, 7 561 Kč (prosinec 2023), nájem 11 187 Kč (leden 2024), 22 200 Kč (prosinec 2023). (vše přehled pohybů na účtech). Žalobkyni bylo před uzavřením smlouvy s žalovanou známo (viz úvěrová zpráva), že žalované byla odmítnuta 1 žádost o úvěr, měla dále 2 existující dluhy s měsíčními splátkami 11 420 Kč, zbývající částkou 278 724 Kč a celkově měla ukončeno 76 dluhů.5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě ze dne 11.2.2024 bylo zjištěno, že žalovaná na dluh uhradila 11 355 Kč, naposled platbou 6.1.2025, avšak již od 20.8.2024 (šestá splátka) jí byla účtována smluvní pokuta za prodlení.6. Z výzvy ze dne 14.4.2025 včetně podacího archu 15.4.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 14 dní, tj. dle § 573 o.z. do 29.4.2025.7. Z předžalobní výzvy ze dne 6.5.2025 a z podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.8. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně a ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dál jen „o.s.ř.“) a vzal zjištění učiněná z listin, za prokázaná, neboť v řízení nebyly uplatněny námitky pravosti a správnosti, zjištění vzájemně korespondovala. Přestože žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela jak z ověřených příjmů i výdajů žalované, bylo v řízení prokázáno, že v době uzavření smlouvy byly postaveny najisto důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Celkové příjmy žalované byly navýšeny o čerpané úvěry (, Anonymizováno, ), tudíž za celé období obsažené v „Přehledu pohybu na účtu“ dosahovaly příjmy žalované 184 646,58 Kč – 57 561 Kč, tj. 127 085,58 Kč. Soud souhlasí s žalobkyní, že část výdajů žalované probíhala hotovostně a tyto nelze dohledat, nicméně i tak z dostupných informací bylo žalobkyni známo (obdobně jako u příjmů), že celkové výdaje 176 229,68 Kč po odpočtu úhrad na splátky úvěru (7 561 Kč a 3 859 Kč za prosinec 2023) dosahují výše 164 809,68 Kč. Žalovaná tak ke dni uzavření smlouvy dosahovala i při výdělku v rozmezí 26 510 Kč až 46 070 Kč dlouhodobě záporného zůstatku na účtu 37 724 Kč. Žalovaná měla současně z příjmů v rozmezí 26 510 Kč až 46 070 Kč hradit minimálně tyto ověřené výdaje na bydlení v rozmezí 11 187 Kč až 22 200 Kč měsíčně, výdaje na energie 1 120 Kč a splátky ostatních úvěrů 11 420 Kč, což v souhrnu s výši záporného zůstatku na účtu, staví najisto důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalované splácet úvěr je podpořen i zjištěními o odmítnuté žádosti o úvěr, počtu 76 skončených dluhů i rozsahem splácení žalovanou, která se dostala do prodlení již s úhradou šesté splátky (splatné 20.8.2024). Z těchto důvodů, kdy byly postaveny najisto důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr v době sjednání smlouvy je toto rozhodnutí v souladu s obsahem rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023.9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.11. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalované a v její prospěch peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr, ačkoliv výsledky posouzení úvěruschopnosti postavily najisto důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně, z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků (35 616 Kč), od níž odečetl uhrazené částky (11 355 Kč) a konstatoval důvodnost jistiny jen do výše 24 261 Kč. Ostatní nároky žalobkyně zahrnuté do částky 36 358,68 Kč, tj. poplatky, náklady na upomínání, smluvní pokuta, se odvíjely od neplatné smlouvy, a proto byly jako nedůvodné zamítnuty.12. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalované, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v důsledku toho zůstaly její možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaná se svým pasivním postojem vzdala ochrany, která je jí poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouv