14 C 79/2025-77 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 116 518 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 117 518 Kč od 27. 2. 2024 do 16. 4. 2024 ve výši 2 374,50 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 117 018 Kč od 17. 4. 2024 do 15. 5. 2024 ve výši 1 371,41 Kč a s úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 116 518 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení, smluvní pokuty 46 032,50 Kč a úroku 76,04 % ročně z částky 97 892,24 Kč od 27. 2. 2024 do 19. 3. 2024 ve výši 4 354,46 Kč, úroku 15 % ročně z částky 97 892,24 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení, maximálně do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 27. 2. 2024 dosáhne částky 381 312 Kč. K důvodům žaloby uvedla, že dne 28. 8. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla 99 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 76,04 % ročně formou 48 měsíčních splátek po 6 620 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje od září 2023. Žalovaný však dluh nehradil řádně a včas a nadále dluží požadované částky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazování soud zjistil, že dne 29. 8. 2023 (oznámení o schválení úvěru ze dne 29. 8. 2023) byla mezi žalobkyní jako nebankovním poskytovatelem úvěru (úplný výpis ČNB) a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku smlouva o úvěru č. , hodnota, (návrh smlouvy ze dne 28. 8. 2023 ve spojení s oznámením o schválení a dodatkem čl. 1 ze dne 28. 8. 2023), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 99 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 76,04 % ročně, celkově 317 760 Kč, formou 48 měsíčních splátek po 6 620 Kč splatných nejpozději k 20. dni v měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen a se splatností poslední splátky 20. 8. 2027 (splátkový kalendář). Ve smlouvě byla dohodnuta smluvní pokuta 499 Kč za prodlení s úhradou každé ze splátek o délce 30 dnů, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové jistiny v případě prodlení žalovaného po dni zesplatnění úvěru (čl. 6.5. návrhu).). Žalobkyně při uzavírání smlouvy ověřovala totožnost žalovaného prostřednictvím odeslání 1 Kč z bankovního účtu žalovaného (základní informace o klientovi, důkaz o odeslání 1 Kč, zaslaná SMS, ofocený doklad totožnosti, vč. údajů o platnosti k pobytu). Žalobkyně před uzavíráním smlouvy poskytla žalovanému informace dle § 95 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (předsmluvní formulář), žalovaný prohlásil svoji bezdlužnost (prohlášení klienta). Žalobkyně současně vyžadovala od žalovaného informace k posouzení jeho úvěruschopnosti (hodnocení klienta), z nichž vyplývalo, že žalovaný měl ověřené příjmy ze zaměstnání v období od 5-8/2023 v průměrné výši 39 300 Kč měsíčně (potvrzení o příchozí úhradě na účet žalovaného), jeho výdaje činily celkově 15 473 Kč a sestávali z životního minima 4 860 Kč, výdajů na bydlení 5 856 Kč a splátek , Jméno žalobkyně, . 4 757 Kč. Výdaje žalovaného nebyly nijak ověřovány, přestože žalovaný měl bankovní účet. Dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS a NRKI (výpisy z registrů), insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 99 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet č. , č. účtu, dne 28. 8. 2023 (doklad o vyplacení úvěru, sdělení , Anonymizováno, ze dne 18. 8. 2023). Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou splátek delšího než 65 dnů, žalobkyně úvěr dne 25. 2. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě do 10 dnů od data odeslání oznámení o zesplatnění (oznámení o zesplatnění ze dne 25. 2. 2024). Žalovaný celkově na dluh uhradil celkem 21 360 Kč, ocitl se v prodlení 14 dnů již s úhradou první splátky a pak všech následujících, od 5. splátky na dluh neuhradil nic (karta klienta). Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu výzvami ze dne 22. 1. 2024, 20. 2. 2024, které však nebyly opatřeny doklady o odeslání. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě celého dluhu okamžikem doručení předžalobní výzvy dle § 573 o.z. třetím dnem po odeslání, tj. 27. 11. 2024 (předžalobní výzva 12. 11. 2024 s lhůtou 15 dní ve spojení s podacím archem ze dne 12. 11. 2024).4. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala. Soud neměl pochybnosti o vůli žalobkyně a žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru prostředky komunikace na dálku, neboť peněžní prostředky byly poukázány na bankovní účet žalovaného, poskytnutí peněžních prostředků časově i co do výše korespondovalo s uzavřením úvěrové smlouvy. Ačkoliv žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vycházela z jeho ověřených příjmů, nebylo posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedeno řádně, neboť se žalobkyně nezabývala konkrétním zjišťováním výdajů žalovaného a vycházela jen z rámcově sdělenéných výdajů. Takovýto výsledek posouzení zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného pravidelně hradit splátky ve výši 6 620 Kč. Tyto důvodné pochybnosti nevyvrací ani negativní lustrace žalovaného v rejstřících. Závěr o existenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného splácet úvěr je také podložen faktickým splácením ze strany žalovaného, který na dluh v celkově sjednané výši 99 000 Kč uhradil pouze 21 360 Kč, a do prodlení se dostal už s úhradou první splátky.5. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.7. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky 99 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 99 000 Kč, nichž odečetl uhrazených 21 360 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 77 640 Kč. Ostatní nároky odvíjející se od neplatné smlouvy (úroky, smluvní pokuta) byly nedůvodné. Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části jistiny a nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání výrokem II. zamítnuta.8. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dl