15 C 174/2025-79 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím, a to se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru „, Anonymizováno, ze dne , datum, (distančním způsobem www., Anonymizováno, .cz), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka , částka, , kterou se žalovaný zavázal uhradit společně se smluvním úrokem 5,39 % ročně v 120 měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, došlo ke zesplatnění úvěru, přičemž žalovaný ani po zesplatnění nic neuhradil, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila na soud.2. Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jen „banka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“), přičemž na žalobkyni byla pohledávka za žalovaným převedena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z čehož žalobkyně dovozuje svou aktivní legitimaci.3. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně v návrhu uvedla, že žalovaný byl povinen bance doložit doklady o příjmech a výdajích, přičemž tyto informace byly následně bankou ověřeny v dostupných registrech a databázích.4. Na výzvu soudu žalobkyně k procesu zkoumání úvěruschopnosti nereagovala, svá tvrzení o zkoumání příjmů a výdajů nijak nedoložila.5. Žalovaný se k návrhu nijak nevyjádřil, když byl po celou dobu řízení procesně pasivním.6. Protože účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil odpovídající skutková zjištění, přičemž soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:7. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (bankou) vedl kontraktační jednání, kdy výsledkem bylo, že se dne , datum, dohodli, že mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytne peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal uhradit společně s úroky. Tyto peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty dne , datum, . Žalovaný však závazku splatit poskytnutou částku zcela nedostál, a to ani přes výzvu, když celkem uhradil pouze částku , částka, . Pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni.8. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy z hlediska dostatečnosti a způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jakožto předsmluvní povinnosti žalobkyně.14. Jak výše uvedeno v bodech 3. a 4. tohoto odůvodnění, žalobkyně nastínila způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně však nedoložila ke svému tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žádné relevantní důkazy, které by osvědčovaly zkoumání konkrétních vstupních údajů, jak příjmů, tak výdajů, ač z doloženého záznamu o digitální aktivitě je zřejmý příjem žalovaného, rovněž jsou zřejmé poskytnuté půjčky. Obsahem spisu není tedy žádná konkrétní listina dokládající proces zkoumání úvěruschopnosti právě žalovaného, tedy dokládající nějaké vstupní údaje pro toto zkoumání a odpovídající závěr odůvodňující úvěruschopnost. V intencích projednávané věci soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při sjednávání úvěrové smlouvy s odbornou péčí, neboť důsledně nezkoumala schopnost žalovaného, jakožto dlužníka, úvěr splácet. V dané věci nutno zohlednit dlouhodobě jednotné závěry soudů vyšších instancí, zde zejména viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, jakož i rozsudek NS ČR ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024. Soud v dané věci dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného, resp. spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala (např. zkoumání výdajů na bydlení, jízdné, ošacení, jídlo), když soudu podklady, stran doklady prokazující příjmy a výdaje žalovaného, ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nedoložila. Dle názoru soudu tak právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně nesplnila povinnost s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, proto soud shledal výše specifikovanou úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to absolutně.15. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti.16. Ve smyslu cit. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla spotřebitelská úvěrová smlouva ze dne , datum, shledána ze shora nastíněných důvodů neplatnou. Je-li smlouva neplatná, odpadá právní důvod, na základě kterého si strany plnily (§ 2991 odst. 2 o.z.) a podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že ten, kdo se na úkor jiného obohatil, musí ochuzenému obohacení vydat. Plnila – li strana bez existence platného závazku, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.). Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , žalovaný dosud nesplatil částku ve výši , částka, . Podle zásad o bezdůvodném obohacení ve spojení s dikcí § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, byl žalovaný zavázán povinností k vrácení poskytnuté a dosud neuhrazené částky společně se zákonným úrokem z prodlení, tedy částky ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení. Nezaplacením vzniklého bezdůvodného obohacení se totiž žalovaný ocitl v prodlení, čímž založil svou povinnost k placení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky dle § 1970 o.z., kdy počátek prodlení s úhradou dané částky soud stanovil v souladu s výzvou ze dne , datum, za použití pravidla dle § 573 o.z., když výzva byla odeslána dne , datum, , a to dnem , datum, . (výrok I)17. Co se týče zbylé části nároku, jak je uveden ve výroku II tohoto rozsudku, tak v této části shledal zdejší soud nárok nedůvodným, neboť je dané plnění požadováno na základě úvěrové smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou, proto byl nárok v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, zamítnut.18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla úspěch ve věci pouze částečný. Žalobkyně byla úspěšná z 80,1 % a neúspěšná z 19,9 %, proto soud rozhodl tak, že nárok na náhradu nákladů řízení má žalobkyně v rozsahu 60,2 % nákladů řízení, tedy v částce , částka, , vypočtených z náhrady nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši , částka, a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) ve výši , částka, (3 x , částka, dle § 7 odst. 6 ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) a.t.), 3 x , částka, režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 13 odst. 4 a.t. a náhradu DPH ve výši 21%, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši , částka, . Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.19. Podání žalobkyně ze dne , datum, pak soud v nákladech řízení nezohledni