15 C 221/2025-47 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím, a to se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále také jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, dne , datum, (prostřednictvím prostředků komunikace na dálku – , Anonymizováno, ). Na základě uvedeného smluvního vztahu byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši , částka, , který měl uhradit ve splátkách, nicméně s těmito se dostal do prodlení, proto byl úvěr ke dni , datum, zesplatněn. Žalovaný tak dluží na jistině , částka, a smluvním úroku ve výši , částka, . Protože žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud.2. Svou aktivní věcnou legitimaci dokladovala žalobkyně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi ní a její právní předchůdkyní.3. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně v návrhu uvedla, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací ve veřejně dostupných databázích – ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, SOLUS. Dále pracovala s tvrzeními dlužníka o jeho příjmech a výdajích, o čemž však nemá dokumenty.4. K následné výzvě soudu stran zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně částečně zopakovala tvrzení uvedená v žalobním návrhu a rovněž uvedla, že nedisponuje žádnými doklady k prokázání úvěruschopnosti.5. Žalovaný se k návrhu nijak nevyjádřil, když byl po celou dobu řízení procesně pasivním.6. Protože účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil tato skutková zjištění:7. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že dne , datum, byla z účtu , právnická osoba, provedena odchozí úhrada vůči účtu , č. účtu, ve výši , částka, .8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (postupitelem) a žalobkyní (postupníkem). V příloze– seznamu postoupených pohledávek byla zahrnuta pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy pod č. , hodnota, , , Anonymizováno, ve výši , částka, . Postoupení bylo žalovanému oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, .9. Z informace , právnická osoba, ze dne , datum, bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. , hodnota, byla dne , datum, připsána platba ve výši , částka, z účtu č. , č. účtu, vedeného na , právnická osoba10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky ve výši , částka, , a to do tří dnů (včetně nákladů zastoupení). Výzva byla zaslána dne , datum, (podací lístek , Anonymizováno, ).11. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů soud při formulování skutkového závěru nevycházel, neb nebyly schopny zjištěný skutkový stav ovlivnit, případně vyvrátit, nebyly z nich zjištěny žádné relevantní skutečnosti.12. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze toliko z důkazů navržených žalobkyní i z jejich tvrzení a dospěl k tomuto skutkovému závěru:13. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému možnost k čerpání peněžních prostředků, přičemž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky ani přes výzvu nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.14. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy z hlediska dostatečnosti a způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jakožto předsmluvní povinnosti žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně.20. Jak výše uvedeno v bodě 3. – 4. tohoto odůvodnění, žalobkyně nastínila způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud posuzoval otázku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v souladu s dlouhodobě jednotnými závěry soudů vyšších instancí, zde zejména viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, jakož i rozsudek NS ČR ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024, kdy poskytovatel úvěru, tedy právní předchůdkyně žalobkyně, má povinnost aktivně zkoumat příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Žalobkyně netvrdila, ani nedoložila konkrétní zkoumané příjmy a výdaje žalovaného, pouze obecně shrnula, jak takový proces u její právní předchůdkyně probíhá. S ohledem na uvedené je nutno poukázat na fakt, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na četnosti splácení a výši každé jednotlivé splátky zbude spotřebiteli v jeho rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez problémů úvěr hradit a přitom mu zůstalo dostatek prostředků na potřeby běžného života. Proto musí věřitel mimo jiné ověřovat správnost tvrzených výdajů a jejich přiměřenost poměřovat taktéž veřejně dostupnými údaji, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Soud v dané věci dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného, resp. spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala (např. zkoumání výdajů na bydlení, jízdné, ošacení, jídlo, telefonní a internetové poplatky, hygienické potřeby, benzín/naftu), když blíže nedoložila konkrétními tvrzeními či důkaznímu návrhy, jak konkrétně zkoumání proběhlo, s jakými výdaje a příjmy pracovala. Žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní stran řádného zkoumání úvěruschopnosti, tedy povinnosti s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, proto soud shledal výše specifikovanou úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to absolutně.21. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti.22. Ve smyslu cit. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla úvěrová smlouva týkající se úvěru shledána ze shora podaných důvodů neplatnou. Je-li smlouva neplatná, odpadá právní důvod, na základě kterého, si strany plnily (§ 2991 odst. 2 o.z.) a podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že ten, kdo se na úkor jiného obohatil, musí ochuzenému obohacení vydat. Plnila-li strana bez existence platného závazku, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Podle zásad o bezdůvodném obohacení ve spojení s dikcí § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, byl žalovaný zavázán povinností k vrácení poskytnuté a dosud neuhrazené částky, tedy částky ve výši , částka, . Nezaplacením vzniklého bezdůvodného obohacení se žalovaný ocitl v prodlení, čímž založil svou povinnost k placení zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o.z., kdy počátek prodlení s úhradou dané částky soud stanovil v souladu s předžalobní výzvou ze