15 C 238/2025-63 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím, a to se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tvrzením, že distančním způsobem (www., Anonymizováno, .cz) uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovaná oprávněna postupně čerpat úvěr do výše , částka, s tím, že žalovaná byla povinna poskytnutý a čerpaný úvěr splácet v pravidelných denních splátkách. Žalovaná celkem vyčerpala částku , částka, , přičemž uhradila pouze částku , částka, , ničeho dalšího již neuhradila, proto žalobkyně smlouvu vypověděla a z důvodu prodlení po žalované požaduje rovněž smluvní pokutu.2. Stran zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že zjistila odpovídající informace od žalované (počet osob v domácnosti, příjem domácnosti, výdaje spotřebitele, …), dále pak osobu žalované prověřila v dostupných registrech. Ke svým tvrzením doložila přílohu „identifikované příjmy“, „výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“3. K výzvě soudu stran prokázání dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně zopakovala informace uvedené v žalobním návrhu ohledně procesu zkoumání a dále doplnila, že vycházela z příjmu žalované ve výši , částka, a doložila výpis z běžného účtu žalované.4. Žalovaná se k návrhu nijak nevyjádřila, když byla po celou dobu řízení procesně pasivním.5. Protože účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil odpovídající skutková zjištění, přičemž soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:6. Žalovaná se žalobkyní vedla kontraktační jednání, kdy výsledkem bylo, že se dne , datum, dohodly, že jí žalobkyně poskytne peněžní prostředky až do výše , částka, . Žalovaná vyčerpala částku , částka, , které se žalovaná zavázala uhradit společně s dohodnutým příslušenstvím v pravidelných denních splátkách dle předpisu. Žalovaná však závazku splatit poskytnutou částku zcela nedostála, a to ani přes výzvu.7. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy z hlediska dostatečnosti a způsobu posouzení úvěruschopnosti žalované, jakožto předsmluvní povinnosti žalobkyně.13. Jak výše uvedeno v bodech 2. a 3. tohoto odůvodnění, žalobkyně nastínila způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované. Soud posuzoval otázku zkoumání úvěruschopnosti žalované v souladu s dlouhodobě jednotnými závěry soudů vyšších instancí, zde zejména viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, jakož i rozsudek NS ČR ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024, kdy poskytovatel úvěru má povinnost aktivně zkoumat příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Žalobkyně dostatečně netvrdila, ani v dostatečném rozsahu nedoložila konkrétní zkoumané příjmy a výdaje žalované, pouze obecně shrnula, jak takový proces u ní probíhá a jako vstupní údaje doložila pouze výpis z účtu žalované a výše popsané dokumenty. S ohledem na uvedené je nutno poukázat na fakt, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na četnosti splácení a výši každé jednotlivé splátky zbude spotřebiteli v jeho rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez problémů úvěr hradit a přitom mu zůstalo dostatek prostředků na potřeby běžného života. Proto musí věřitel mimo jiné ověřovat správnost tvrzených výdajů a jejich přiměřenost poměřovat taktéž veřejně dostupnými údaji, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Soud v dané věci dospěl k závěru, že žalobkyně zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalované, resp. spotřebitele, aniž by se blíže jejími poměry zabývala (např. zkoumání výdajů na bydlení, na jízdné, ošacení, jídlo, telefonní a internetové poplatky, hygienické potřeby, benzín/naftu, dostatečnost výdajů na bydlení), když blíže nedoložila konkrétními tvrzeními či důkaznímu návrhy, jak konkrétně zkoumání proběhlo, s jakými výdaje a příjmy pracovala a jaký byl její závěr a vypočtena částka schopna zabezpečit potřeby běžného života. Žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní stran řádného zkoumání úvěruschopnosti, tedy povinnosti s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, proto soud shledal výše specifikovanou úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to absolutně.14. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti.15. Ve smyslu cit. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla úvěrová smlouva týkající se úvěru shledána ze shora nastíněných důvodů neplatnou. Je-li smlouva neplatná, odpadá právní důvod, na základě kterého si strany plnily (§ 2991 odst. 2 o.z.) a podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že ten, kdo se na úkor jiného obohatil, musí ochuzenému obohacení vydat. Plnila-li strana bez existence platného závazku, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.). Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Podle zásad o bezdůvodném obohacení ve spojení s dikcí § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, byla žalovaná zavázána povinností k vrácení poskytnuté a dosud neuhrazené částky, tedy částky ve výši , částka, . Nezaplacením vzniklého bezdůvodného obohacení se žalovaná ocitla v prodlení, čímž založila svou povinnost k placení zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o.z., kdy počátek prodlení s úhradou dané částky soud stanovil v souladu s předžalobní výzvou ze dne , datum, dnem , datum, za přihlédnutí k fikci doby dojití v souladu s § 573 o.z., když žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky do 3 dnů. (výrok I)16. Co se týče zbylé části nároku, jak je uvedeno ve výroku II rozsudku, tak v této části shledal zdejší soud nárok nedůvodným, neboť je dané plnění požadováno na základě úvěrové smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou, proto byl nárok v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, zamítnut.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla úspěch ve věci pouze částečný. Žalobkyně byla úspěšná z 25,83 % a neúspěšná z 74,17 %, z čehož vyplývá, že náhrada nákladů řízení by náležela žalované ve výši 48,34 %. Z obsahu spisu však nebylo zjištěno, že by žalované náklady řízení vznikly, když byla po celou dobu řízení procesně pasivní, proto soud rozhodl tak, že nárok na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.18. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výroku I na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.