2 C 3/2025-52 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 21. 10. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 69 444,04 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (od 01.02.2024 nově se sídlem , adresa, , , Jméno advokáta B, , , adresa, ) uzavřela dne 30.03.2022 se žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen smlouva), na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 31. 3. 2022 peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou na celou dobu řádného splácení úvěru. Žalovaný si ve smlouvě dále sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za něž se zavázal zaplatit měsíční poplatek ve výši 385 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutých peněžních prostředků, úroků a poplatků za pojištění se žalovaný zavázal uhradit v 48měsíčních splátkách po 3 143 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním v článku 6. části B) smlouvy úvěr zesplatnila a dopisem ze dne 21. 9. 2022 vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků, dlužných poplatků za pojištění a dlužných smluvních pokut za prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 57 049,65 Kč. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 13 586,00 Kč. Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 18. 10. 2022. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany , právnická osoba, . na základě rámcové Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 a v souladu se Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023 postoupena včetně příslušenství a se všemi právy s ní spojenými včetně práva na smluvní pokutu žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 28. 7. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od postoupení pohledávky na žalobkyni ke dni sepisu této žaloby nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeno. Žalobkyně tak požadovala zaplacení dlužné nové jistiny ve výši 50 266,65 Kč, dlužného poplatku za pojištění ve výši 385 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 18 792,39 Kč (vyčíslené ke dni 10. 9. 2023 jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění 0,1% denně z dlužné nové jistiny od 22. 9. 2022), - úroků ve výši 24,81% ročně z části dlužné nové jistiny ve výši 48 847,52 Kč od 22. 9. 2022 do zaplacení, - zákonných úroků z prodlení ve výši 15,00% ročně z dlužné nové jistiny ve výši 50 266,65 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 30. 3. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 31. 3. 2022 peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky včetně sjednaného úroku a poplatků uhradit v 48měsíčních splátkách po 3 143 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru.5. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení: dlužné nové jistiny ve výši 50 266,65 Kč, dlužného poplatku za pojištění ve výši 385,00 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 18 792,39 Kč (vyčíslené ke dni 10. 9. 2023 jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění 0,1% denně z dlužné nové jistiny od 22. 9. 2022), - úroků ve výši 24,81% ročně z části dlužné nové jistiny ve výši 48 847,52 Kč od 22. 9. 2022 do zaplacení, - zákonných úroků z prodlení ve výši 15,00% ročně z dlužné nové jistiny ve výši 50 266,65 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení.6. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 13 586 Kč. Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 18. 10. 2022.7. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 a v souladu se Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023 bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, . postoupena včetně příslušenství a se všemi právy s ní spojenými včetně práva na smluvní pokutu žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 28. 7. 2023.8. Žalobkyně již v žalobě předestřela, jakým způsobem její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy postupovala s požadovanou odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr získat a splácet. Žalovaný za tímto účelem předložil k prověření své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje a právní předchůdce žalobce si dále také vyžádal informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR. Pro posouzení výše svých příjmů žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně výpisy z účtu (potvrzení o přijetí mzdy 12/2021 a 01-03/2022). Z informací a dokladů od žalovaného bylo zjištěno, že jeho průměrný měsíční příjem činí 23 000 Kč. Z hodnocení klienta je rovněž patrné, že byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . na dobu neurčitou. Tudíž zde bylo důvodné očekávání poskytovatele úvěru, že tento příjem bude stálý min. i v blízké budoucnosti. Ohledně výdajů žalovaného bylo zjištěno, že tyto činí celkem 6 463 Kč, přičemž bylo kalkulováno i životní minimum v aktuální výši 3 860,00 Kč stanovené zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a k němu vydaným nařízením vlády o zvýšení částek životního minima a existenčního minima. Dle zákona a důvodové zprávy k němu je životní minimum stanoveno právě jako kritérium pro společensky nezbytnou hranici peněžních příjmů fyzické osoby k zajištění její výživy a ostatních základních osobních potřeb. To znamená, že částka 3 860 Kč byla v době bezprostředně před poskytnutím úvěru oficiálně úředně stanovena jako dostatečná pro nezbytné výdaje za obživu a osobní potřeby žalovaného. Na bydlení pak žalovaný měsíčně vynaložil částku 2 603 Kč, což je částka odpovídající regionu , adresa, za nájem, resp. spolunájem. Nashromážděné informace o finanční situaci žalovaného, zaznamenané v dokumentu Hodnocení klienta ze dne 30. 3. 2022, a předložené doklady žalovaného byly ze strany právního předchůdce žalobce zanalyzovány a verifikovány, mj. i na základě vyžádaných informací z veřejných registrů (zejména SOLUS, NRKI, ISIR), a posouzeny. Bylo zjištěno, že žalovaný měl celkem měsíčně cca 15 537 Kč disponibilních finančních prostředků, tedy dostatek pro splácení požadovaného úvěru, přičemž vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení a v úvěrových registrech není veden jako dlužník se špatnou platební morálkou.9. Protože si skutková zjištění, která soud učinil z důkazů uvedených shora neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. I když žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně sice vycházela ze skutečnosti, že žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr a jeho ověřený čistý měsíční příjem činí 23 000 Kč, nicméně nijak konkrétně nezjišťovala a už vůbec neověřovala konkrétní výši výdajů. Spokojila se pouze s odhadovanou částkou ve výši 6 463 Kč, (kalkulovala životní minimum v aktuální výši 3 860 Kč), a to i přes to, že životní minimum pro jednotlivce v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru činilo 4 250 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně neověřila výdaje, když žalovaný měl účet. Neposoudila tak řádně výdaje žalovaného. Měla možnost je zjistit alespoň rámcově výpisem z účtu žalovaného.10. Protože si skutková zjištění, která soud učinil z důkazů uvedených shora neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. I když žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně sice vycházela ze skutečnosti, že žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr a jeho ověřený měsíční příjem činí 23 000 Kč, nicméně nijak konkrétně nezjišťovala a už vůbec neověřovala konkrétní výši výdajů. Spokojila se pouze s odhadovanou částkou ve výši 6 463 Kč (kalkulovala životní minimum v aktuální výši 3 860 Kč), přičemž bylo, a to i přes to, že životní minimum pro jednotlivce v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru činilo 4 250 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně neověřila