2 C 96/2025-60 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 827,40 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 12 508,33 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, 11,75% úroku ročně z částky 12 508,33 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a částky 743,60 Kč (kapitalizovaného úroku z prodlení) z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně obchodní korporací , právnická osoba, , sídlem , adresa, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným dne 26. 3. 2020, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy částku 13 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 11 142 Kč, v 52 týdenních splátkách po 465 Kč s tím, že poslední splátka bude činit 427 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na dlužnou částku uhradil od uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru do podání žaloby celkem pouze 1 700 Kč, a to i přes upomínání, proto žalobkyně, jež nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, podala tuto žalobu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 26. 3. 2020 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 13 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit společně se sjednanými poplatky 11 142 Kč, celkem tedy 24 142 Kč formou 52 týdenních splátek po 465 Kč s tím, že poslední splátka bude uhrazena ve výši 427 Kč (standartní informace o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému při uzavření smlouvy dne 26.3.2020 v hotovosti částku 13 000 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek), žalovaný na dluh uhradil dne 13. 5. 2025 částku 1 400 Kč a dne 7. 8. 2020 částku 300 Kč (tabulka historie úvěru). Žalovaný se ocitl v prodlení již s úhradou první splátky (tabulka historie úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 1. 2. 2022, kterým byl žalovaný zároveň vyzván k zaplacení dluhu do deseti dnů ode dne doručení (oznámení o postoupení pohledávky). Zároveň byla žalovanému zaslána také výzva žalobkyně ze dne 10. 2. 2022 k úhradě dluhu do 17. 3. 2022 (potvrzení o podání). Opakovaně byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě dluhu výzvou k úhradě dluhu – předžalobní upomínkou ze dne 21. 3. 2025 odeslanou téhož dne.Žalobkyně již v žalobě předestřela způsob, jakým její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, kdy uvedla, že její právní předchůdkyně postupovala s odbornou péčí a vycházela z informací získaných od žalovaného a také z NRKI, registru SOLUS, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů a interních registrů. Získané informace pak konfrontovala se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dle ekonomických modelů. K výzvě soudu pak žalobkyně podáním ze dne 21. 8. 2025 sdělila, že její právní předchůdkyně vycházela ze skutečností uvedených žalovaným v zákaznické kartě (kterou také doložila) a z níž bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, žije s rodiči, má učňovské vzdělání, nevyživuje žádnou osobou a není majitelem auta. Je zaměstnán na plný úvazek s ověřeným (výplatními páskami za měsíce 1, 2/2025) měsíčním příjmem 21 498 Kč a neověřenými měsíčními výdaji na externí splátky 2 500 Kč a odhadovanými měsíčními výdaji žadatele 3 000 Kč. Má zápůjčky u jiné společnosti a vlastní bankovní účet.Protože si skutková zjištění, která soud učinil z důkazů uvedených shora neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. I když žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně sice vycházela ze skutečnosti, že žalovaný je zaměstnán a jeho ověřený měsíční příjem činí 21 498 Kč, nicméně výdaje sice zjišťovala, avšak nijak neověřovala. Spokojila se pouze s odhadovanou částkou 3 000 Kč a výší externích splátek 2 500 Kč a to i přes to, že věděla, že žalovaný je majitelem bankovního účtu, z něhož mohla výdaje žalovaného jednoduše, alespoň rámcově zjistit. Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácení úvěru žalovaným, který se dostal do prodlení již s úhradou první splátky a následně pak i dalších splátek, když na dluh uhradil pouze dne 13. 5. 2025 částku 1 400 Kč a dne 7. 8. 2020 částku 300 Kč.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky 13 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky (ve smlouvě označeny jako poplatky). Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení příjmů a výdajů žalovaného. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nároky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 13 000 Kč – úhrady 1 700 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 11 300 Kč. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (poplatky, smluvní pokuty), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak, jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě výzvou ze dne 10. 2. 2022, ocitl se po uplynutí lhůty, t