3 C 140/2025-39 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 14 136,23 Kč s příslušenstvím představující úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. Právním titulem žalobního návrhu jsou poskytnuté služby třetích stran poskytované žalobkyní na základě účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací č. , hodnota, . V průběhu řízení žalobkyně rozšířila žalobu o částku 100,45 Kč s příslušenstvím, kdy soud tuto změnu žaloby připustil. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli mu byla žaloba řádně doručena v souladu s ustanovením § 50m o. s. ř.3. Soud po zhodnocení listinných důkazů dospěl k následujícímu skutkovému závěru:Žalovaný uzavřel s žalobkyní účastnickou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytovala služby elektronických komunikací a třetích osob a žalovaný se zavázal za tyto služby hradit dohodnuté částky (účastnická smlouva č. , hodnota, , nastavení služeb, kopie občanského průkazu, všeobecné podmínky společnosti , Anonymizováno, ). V rámci účastnické smlouvy využil žalovaný služby třetích osob, tzv. m-platby (např. zprostředkovatelské poplatky), což mu žalobkyně vyúčtovala částku celkem 14 856,23 Kč (vyúčtování č. , hodnota, , usnesení , Anonymizováno, – , č. účtu, ). Žalobkyně vypověděla smlouvu dne , datum, (výpověď). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dne , datum, (předžalobní upomínka, podací lístek).4. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v platném znění, službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu prostřednictvím sítí elektronických komunikací, která s výjimkou služeb poskytujících obsah přenášený prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávajících redakční dohled nad tímto obsahem zahrnuje tyto druhy služeb: službu přístupu k internetu, interpersonální komunikační službu a služby spočívající zcela nebo převážně v přenosu signálů, například přenosové služby používané pro poskytování služby komunikace mezi stroji a pro rozhlasové a televizní vysílání.5. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena účastnická smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Je zřejmé, že žalovaný nesplnil své platební povinnosti dle ustanovení § 64 citovaného zákona, když neuhradil ceny za využité služby třetích stran. Soud dospěl s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. Žalovaný nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by svou platební povinnost z předmětné účastnické smlouvy splnil. Žalobkyně tak prokázala existenci pohledávky za žalovaným i její výši. Soud tedy vyhověl žalobě v plném rozsahu a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v požadované výši 14 236,68 Kč.7. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobkyni, je povinen v souladu s ustanovením § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně a počátek prodlení stanovil ode dne následujícího po dni, ve kterém nastala splatnost posledního vyúčtování. Úrok z prodlení byl stanoven podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 236,68 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech (např. , spisová značka, , , právnická osoba, , Anonymizováno, , , právnická osoba, , Anonymizováno, ). Dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 2 615 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní.