14 C 266/2025-32 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 46 950 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 46 950 Kč od 4. 12. 2024 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že uzavřela s žalovanou dne 7. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě které, poskytla žalované částku 31 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně se souhrnným poplatkem 29 450 Kč v pravidelných splátkách 775 Kč týdně. Žalovaná však povinnost nesplnila, nadále dluží jistinu 46 950 Kč. Žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovanou posoudila její úvěruschopnost lustrací z registrů.Žalovaná se věci nevyjádřila.V rámci provedeného dokazovaní soud ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , datum, uzavřené mezi účastníky zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 31 000 Kč a žalovaná se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 63,33 % ročně, poplatky za zpracování 9 300 Kč, za hotovostní inkaso splátek 9 920 Kč, v celkové výši 60 450 Kč, vše v pravidelných týdenních splátkách po 775 Kč. (citovaná smlouva)Žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla žalované informace dle § 95 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. (formulář pro standardní informace).Žalobkyně vycházela při uzavření smlouvy z informacích poskytnutých od žalované, podle kterých žalovaná disponovala s příjmem ze zaměstnání 15 454 Kč, s výdaji na bydlení 2 000 Kč, výdaji na životní minimum 4 860 Kč a výdaji na nebankovní závazky 2 505 Kč. (evidenční karta klienta ze dne 7. 6. 2023). Výdaje na bydlení žalované ve výši 2 000 Kč, byly ověřeny čestným prohlášením (Čestné prohlášením , jméno FO, ). Příjem ze zaměstnání byl ověřen ve vši 19 670 Kč za květen 2023, 19 868 Kč za červen 2023 (výplatní pásky). Výdaje na jiné závazky žalované a výdaje na živobytí nebyly ověřeny vůbec.Žalované byla poskytnuta částka 31 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy (smlouva o úvěru). Žalovaná se ocitla trvale v prodlení od 14 týdne splácení a celkově zaplatila na dluh žalobkyně částku 13 500 Kč (Informace ke smlouvě , Anonymizováno, ).Žalovaná byla vyzvána k úhradě celého dluhu do 3. 12. 2024 (předžalobní výzva ze dne 24. 10. 2024 včetně podacího archu)Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je „o.s.ř.“), přičemž vycházel ze zjištění učiněných z listin, která vzájemně korespondovala a současně žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin. Při hodnocení zjištění ve vzájemných souvislostech, soud konstatoval, že žalobkyni sice při uzavření smlouvy s žalovanou ověřovala její příjmy ze zaměstnání, avšak výdaje byly ověřeny pouze částečně. Chybělo ověření výdajů na další splátky a ověření ostatních životních výdajů žalované vyjma nákladů na bydlení. Vycházela-li žalobkyně z částečně neověřených informací, nemohla řádně posoudit úvěruschopnost žalované, neboť neměla nezbytné, spolehlivé, dostatečné informace a smlouvu s žalovanou uzavřela, přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalované splácet úvěru je podpořen i zjištěním o faktickém splácení, neboť žalovaná na dluh v celkové výši 60 450 Kč uhradila pouze 13 500 Kč.Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalované a v její prospěch peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 31 000 Kč od níž odečetl úhradu 13 500 Kč a shledal důvodným nárok žalobkyně na zaplacení 17 500 Kč. Ostatní nároky odvíjející se od neplatně uzavřené smlouvy jako je nárok na úroky a poplatky ve výši 29 450 Kč byly nedůvodné, a proto je soud výrokem II rozsudku zamítl.Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalované, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v důsledku toho zůstaly její možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaná se svým pasivním postojem vzdala ochrany, která je jí poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaná nesplnila dluh ani poté, co byla žalobkyní vyzvána k úhradě do 3. 12. 2024 ocitla se dnem následujícím v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. vznikl žalobkyni nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12,75 % ročně.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého by náleželo právo na náhradu nákladů řízení převážně úspěšné žalované. Žalované však náklady řízení nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.