14 C 304/2025-54 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 846,37 Kč (skládající se z jistiny 10 801,37 Kč, poplatků 2 045 Kč) s úrokem z prodlení 491,47 Kč (kapitalizovaný úrok z prodlení do 20.1.2025), s úrokem 1 049,60 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 846,37 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem 12,75 % ročně z částky 10 801,37 Kč od 2.10.2024 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . (dále jen právní předchůdkyně) uzavřela s žalovaným Smlouvou o revolvingovém úvěru č. , hodnota, s úvěrovým rámcem 13 000 Kč, který se žalovaný zavázal pravidelně splácet. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, a proto právní předchůdkyně ukončila smlouvu k 1. 10. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající části dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 byla pohledávka postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazovaní soud ze Smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 2. 2023 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec do výše 13 000 Kč s úrokovou sazbou 22,99 % ročně a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet inkasem z účtu.4. Právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy poskytla žalovanému informace dle § 95 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. (formulář pro standardní informace a vysvětlení některých pojmů)5. Právní předchůdkyně také při uzavírání smlouvy zjišťovala od žalovaného informace k posouzení jeho úvěruschopnosti, když vycházela z příjmu ze zaměstnání 30 756 Kč (žádost o smlouvu) ověřeného ve výši 38 916 Kč (Potvrzením zaměstnavatele), nulových výdajů na bydlení, nesplácení jiných splátek, nulových srážek ze mzdy a žádné vyživovací povinnosti. (žádost o smlouvu). Posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo provedeno matematickým modelem s propočtem životních náklady 12 123,71 Kč a interních splátek 5 400,43 Kč (vyjádření k úvěruschopnosti včetně tabulky). Z výdajů žalovaného byly právní předchůdkyní ověřeny interní splátky 5 400,43 Kč (příloha vyjádření k úvěruschopnosti). Ostatní výdaje žalovaného nebyly ověřeny vůbec, přestože žalovaný disponoval bankovním účtem.6. Žalovaný vyčerpal celkově 14 516 Kč a splatil 3 714,63 Kč. (platební historie, výpis ke kreditní kartě).7. Upomínka – rozhodnutí o zesplatnění ze dne 1. 10. 2024 (č. l. 19) neprokazovala, že by byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, neboť neobsahovala doklad o odeslání.8. Z předžalobní výzvy ze dne 3.6.2025 ve spojení s podacím lístkem pošty ze dne 3. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 18. 6. 2025.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 (včetně jejich příloh) bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s právní předchůdkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla i pohledávka za žalovaným.10. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky dopisem ze dne 27. 2. 2025 ve spojení s podacím lístkem pošty ze dne 11. 3. 2025. Toto oznámení však neobsahovalo výzvu k úhradě celého dluhu žalovaného.11. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti, pravosti listin a zjištění vzájemně korespondovala. Přestože právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z ověřených příjmů žalovaného a jen částečně ověřených výdajů (ostatní splátky), nebyla tato zjištění dostatečná k tomu, aby mohla řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, když výdaje žalovaného na jeho životní potřeby nebyly ověřeny a odvíjely se jen od matematického modelu. Při neověření faktických výdajů žalovaného, nemůže být dostatečně podložen ani závěr o tom, zda žalovaný je či není úvěruschopný. V době uzavření smlouvy s žalovaným tudíž existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalovaného splácet úvěru je podpořen i zjištěním o faktickém splácení, neboť během splácení na dluh zaplatil jen 3 714,63 Kč.12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.14. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně, jenž vstoupila do postavení věřitele žalovaného smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle § 1879 o.z., z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 14 516 Kč od níž odečetl úhradu 3 714,63 Kč a shledal důvodným nárok žalobkyně na zaplacení 10 801,37 Kč. Ostatní nároky odvíjející se od neplatně uzavřené smlouvy jako je nárok na úroky nebo poplatky, byly nedůvodné, a proto je soud výrokem II. rozsudku zamítl.15. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní vyzván k vrácení dluhu do 18. 6. 2025, ocitl se dnem následujícím v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve výši 12 % ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 19. 6. 2025, nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 307,50 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše 2 615 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalovaného při kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí v rozsahu 25 %). Náklady ve výši 2 615 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 846,37