14 C 49/2026-49 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovanému zaplacení částky 21 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 21 000 Kč od 24.6.2024 do zaplacení a částky 5 880Kč (smluvní pokuta 0,1% denně z částky 15 000 kč od 24.6.2024 do 20.7.2025). K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 22.2.2024 částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách společně s úrokem 40 % p.m. se splatností poslední z nich 23.6.2024. Žalovaný dluh nevrátil, ačkoliv byl o zaplacení upomínán.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazovaní soud ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 22.2.2024 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky do úvěrového rámce 30 000 Kč a žalovaný se zavázal prostředky vrátit společně s úrokem 40 % měsíčně, vše formou splátek splatných k 23. dni v měsíci společně s poplatky rpsn 5 519,07 % ročně (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , všeobecné obchodní podmínky).4. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla žalovanému informace dle § 95 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. (formulář pro standardní informace).5. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným disponovala jeho občanským a řidičským průkazem (kopie předložená žalobkyní). Právní předchůdkyně žalobkyně dále při uzavírání smlouvy s žalovaným vycházela z neověřeného příjmu žalovaného 26 091 Kč měsíčně a neověřených výdajů žalovaného 13 000 Kč (žádost o úvěr).6. Na účet žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně odeslána platba 15 000 Kč dne 22.2.2024 (zpráva banky).7. Ve věci nebylo prokázáno, že zesplatnění dluhu ze dne 23.6.2024 bylo doručeno žalovanému.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20.7.2025, včetně podacího lístku pošty z téhož dne bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky společnosti , právnická osoba, . a vyzvala jej k úhradě dluhu do tří dnů (citované oznámení). Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 23.7.2025 (doklad pošty).9. Z předžalobní výzvy ze dne 15.3.2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2.6.2025 uzavřené mezi , právnická osoba, . , právnická osoba, . včetně seznamu postupovaných pohledávek a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.6.2025 uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalobkyní, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že se žalobkyně stala věřitelem žalovaného.11. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je „o.s.ř.“). Soud neměl pochybnosti o vůli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru prostředky komunikace na dálku, neboť peněžní prostředky byly poukázány na bankovní účet žalovaného, poskytnutí peněžních prostředků časově i co do výše korespondovalo s uzavřením úvěrové smlouvy a právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici průkazy žalovaného. Ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným ověřovala jeho příjmy a výdaje. Z těchto důvodů právní předchůdkyně žalobkyně nemohla ani posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť neměla nezbytné, spolehlivé, dostatečné informace a smlouvu s žalovaným uzavřela, přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalovaného splácet úvěru je podpořen i zjištěním o faktickém splácení, neboť žalovaný dle skutkových tvrzení žalobkyně neuhradil na dluh ničeho.12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.14. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 15 000 Kč. Naopak nárok odvíjející se od neplatných ujednání, tj. nárok na úrok kapitalizovaný částkou 6 000 Kč a nárok na smluvní pokutu 5 880 Kč byl nedůvodným, a proto soud žalobu v této části výrokem II. zamítl.15. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní (tato vstoupila do postavení věřitele žalovaného smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle ustanovení § 1879 o. z.) vyzván k úhradě výzvou ze dne 20.7.20225 ve lhůtě tří dnů od doručení dle § 573 o.z. do 31.7.2025, ocitl se dnem následujícím v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,5 % ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 31.7.2025, nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 309 Kč, přičemž tato částka představuje 12 % z jejich celkové výše 2576 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56% a úspěchu žalovanou při kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí v rozsahu 44%). Náklady ve výši 2 576 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 076 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 880 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Při vyčíslení výše náhrad nákladů řízení použil soud ust. § 14b) a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru, žalobkyně opakovaně žaluje ve skutkově a právně obdobných věcech,