14 C 8/2026-42 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 42 000 Kč s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 23.2.2025 do zaplacení a částky 4 980 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 42 000 kč od 23.2.2025 do 8.8.2025. K důvodům žaloby uvedla, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě které, poskytla žalované postupnými převody ve dnech 19.4.2024, 23.4.2024 a 23.5.2024 částku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem 40% p.m. v kapitalizované výši 12 000 Kč splatnou nejpozději do 22.2.2025. Žalovaná však povinnost nesplnila, úvěr byl zesplatněn dne 22.2.2025 a žalovaná nadále dluží jistinu 30 000 Kč, úrok 12 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 4 980 Kč. Žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovanou řádně posoudila její úvěruschopnost.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 19.4.2024, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 30 000 Kč a žalovaná se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 40 % p.m. tak, že úrok bude splácet formou měsíčních splátek splatných vždy k 19. dni v měsíci a jistinu kdykoliv v průběhu trvání smlouvy (čl. 2.1.7 smlouvy). Současně byla mezi stranami dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně (čl. 4.2. písm. c) smlouvy).4. Žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z příjmu žalované ze zaměstnání ověřeného výplatními páskami ve výši 19 706 Kč (6/2022), 17 148 Kč (7/2022), 19 948 Kč (8/2022). Zda žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovanou zjišťovala a ověřovala výdaje žalované nebo způsob plnění dosavadních dluhů, žalobkyně ničím neprokazovala. Žalovaná poskytla žalobkyni kopii svého občanského průkazu (kopie občanského průkazu předložená žalobkyní).5. Žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, dne 19.4.2024 částku 20 000 Kč, dne 23.4.2024 částku 5 000 Kč a dne 23.5.2024 částku 5 000 Kč (potvrzení o provedené platbě).6. Bankovní účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalované a na tento účet byla dne 19.4.2024 připsána platba žalobkyně 20 000 Kč, dne 23.4.2024 platba 5 000 Kč a dne 23.5.2024 platba 5 000 Kč (zpráva , právnická osoba, .).7. Zesplatnění dluhu ze dne 19.2.2025 (čl. 25) neprokazovalo, že by byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, neboť neobsahovala doklad o odeslání.8. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 8.8.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do tří dnů, tj. do 21.8.2025, neboť podací lístek prokazoval, že výzva byla předána k poštovní přepravě dne 13.8.2025 (potvrzení o podání doručené zásilky).9. Předkládala-li žalobkyně k důkazu přílohu č. 8 ke Smlouvě o kontokorentním úvěru mezi , právnická osoba, . a žalobkyní, Smlouvu o postoupení pohledávek a seznam postoupených pohledávek, soud z těchto listin zjistil, že pohledávka za žalovanou nebyla postoupena.10. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je „o.s.ř.“). Soud neměl pochybnosti o vůli žalobkyně a žalované uzavřít smlouvu o úvěru prostředky komunikace na dálku, neboť peněžní prostředky byly poukázány na bankovní účet žalované, poskytnutí peněžních prostředků časově i co do výše korespondovalo s uzavřením úvěrové smlouvy a žalobkyně také ověřovala totožnost žalované dle občanského průkazu. Žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovanou ověřovala její příjmy, avšak z údajů starých téměř dva roky. Výdaje ani způsob plnění dosavadních dluhů nebyly prověřovány vůbec. Výsledek takového neúplného posouzení úvěruschopnosti sám o sobě zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet.11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.13. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalované a v její prospěch peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, což je podpořeno i tím, že žalovaná na dluh nezaplatila ničeho. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 30 000 Kč. Ostatní nároky odvíjející se od neplatně uzavřené smlouvy jako je nárok na úrok 12 000 Kč i smluvní pokutu 4 980 Kč byly nedůvodné, a proto je soud výrokem II. rozsudku zamítl.14. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalované, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v důsledku toho zůstaly její možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaná se svým pasivním postojem vzdala ochrany, která je jí poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaná nesplnila dluh ani poté, co byla žalobkyní vyzvána k úhradě výzvou ze dne 8.8.2025 ve lhůtě tří dnů od doručení dle § 573 o.z. do 21.8.2025, ocitla se dnem následujícím v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,5 % ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 22.8.2025 nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 198,40 Kč, přičemž tato částka představuje 28 % z jejich celkové výše 4 280 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64 % a úspěchu žalovanou při kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí v rozsahu 36 %). Náklady ve výši 4 280 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 880 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 980 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Při vyčíslení výše náhrad nákladů řízení použil soud ust. § 14b) a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru, žalobkyně opakovaně žaluje ve skutkově a právně obdobných věcech a výše plnění nepřevyšovala 50 000 Kč.