2 C 150/2025-51 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 396 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 975,74 Kč, kapitalizovaným úrokem 1 024,68 Kč, 12,75% úrokem z prodlení z částky 14 635,03 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a 8% úrokem ročně z částky 13 974,23 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 19. 7. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti, v den uzavření smlouvy částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 12 888 Kč vrátit formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč, s tím, že poslední splátka bude uhrazena do 19. 9. 2024. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, a to ani přes upomínání, proto žalobkyně podala tuto žalobu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 19. 7. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti, v den uzavření smlouvy částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 12 888 Kč vrátit formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč, s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od uzavření smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky (smlouva o úvěru, příloha č. 1 smlouvy o úvěru). Žalovaný na dlužnou částku uhradil pouze 1. splátku ve výši 1 992 Kč dne 20. 7. 2023 (výpis splátek). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 10. 3. 2025 (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1, potvrzení o zaplacení kupní ceny). Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila jej na možnost soudního řízení (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 17. 7. 2025, podací lístek).Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před zavřením smlouvy o úvěru sdělila, že její právní předchůdkyně vycházela ze skutečností sdělených a doložených žalovaným. Uvedla, že provedla lustraci žalovaného ve veřejných rejstřících NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčním rejstříku. Dále předložila žádost žalovaného o úvěr ze dne 19. 7. 2023, z níž bylo zjištěno, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze skutečností, že žalovaný je zaměstnaný na dobu určitou do 30.9.2023 (pracovní smlouva a dodatky k pracovní smlouvě) s průměrným čistým příjmem v období 3/2023-5/2023 ve výši 31 953 Kč (výplatní pásky žalovaného). Výdaje na bydlení a energie činí 11 500 Kč (nájemní smlouva), dopravu, jídlo a osobní náklady 4 900 Kč a měsíčně hradí stávající půjčky ve výši 3 000 Kč (výplatní pásky). Bydlí v nájmu, je svobodný, nevyživuje žádné děti a vlastní bankovní účet. Výše příjmů žalovaného byla ověřena výplatními páskami. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 23. 12. 2025 k posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu žalovaného. V žádosti o úvěr je sice uvedeno, že žalovaný vlastní bankovní účet, avšak z této žádosti nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně měla výpisy z bankovního účtu žalovaného k dispozici, ani období, za které by je měla k dispozici. K dotazu soudu pak žalobkyně dne 9. 3. 2026 uvedla, že výpisy z bankovního účtu nemá k dispozici.Protože si skutková zjištění, která soud učinil z důkazů uvedených shora neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. I když žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně sice vycházela z toho, že žalovaný je zaměstnán a pobírá mzdu, jejíž výši ověřila, nicméně neprokázala výši výdajů žalovaného a už vůbec ne jejich konkrétní výši (vyjma nájemného a energií). Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr a tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácení úvěru žalovaným, který se ocitl v prodlení již s úhradou druhé splátky a na dluh uhradil pouze první splátku ve výši 1 992 Kč.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení výdajů žalovaného. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nároky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 15 000 Kč – úhrady 1 992 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 13 008 Kč. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, poplatky, úroky z prodlení do 1. 8. 2025, smluvní pokuty), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak, jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě výzvou dne 17. 7. 2025, ocitl se po uplynutí lhůty, tj. od 2. 8. 2025 v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,50 % ročně.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když převážně úspěšnému žalovanému v důsledku jeho nečinn