2 C 38/2026-54 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 932 Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky 14 000 Kč od 26. 4. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 26. 3. 2025 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, částku 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit nejpozději dne 25. 4. 2025 včetně sjednaných úroků a poplatků. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes upomínání, proto žalobkyně podala tuto žalobu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 3. 2025 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet č. , č. účtu, (výpisy z účtu, sdělení banky) peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč (potvrzení o provedené platbě, sdělení banky). Žalovaný se zavázal tyto prostředky včetně sjednaného poplatku a úroku v celkové výši 5 460 Kč splatit do 25. 4. 2025. RPSN činila 5 395,8 % (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky).5. Smlouvou o postoupení pohledávky č. , datum, ze dne 20. 7. 2025 a Smlouvou o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 24. 7. 2025 včetně přílohy č. 1, seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno postoupení pohledávky, jež je předmětem tohoto řízení žalobkyni. Žalobkyně o postoupení pohledávky informovala žalovaného v rámci výzvy k úhradě dluhu a předžalobní upomínky ze dne 14. 8. 2025, která byla žalovanému odeslána dne 27. 8. 2025 (výzva k úhradě dluhu a předžalobní upomínka, podací lístek). Zároveň také vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila jej na možnost vymáhání soudní cestou.6. Žalobkyně již v návrhu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy uvedla, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisem/výpisy z účtu žalovaného, popř. výpisem z účtu/analýzou účtu obstaraným prostřednictvím služby Kontomatik, případně dalšími přiloženými doklady za rozhodné období, z nichž vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splácení úvěru. K návrhu doložila výpis z profilu klienta, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný není dlužník, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 24 012 Kč. Bydlí sám, v nájmu, kdy náklady na bydlení činí 10 000 Kč a ostatní náklady 600 Kč. Z výpisu z účtů žalovaného za období od 1. 9. 2023 do 30. 11. 2023 bylo zjištěno, že zůstatek na účtu činil v měsíci září 0 Kč, říjnu 335,83 Kč a listopadu 0 Kč a také pohledávky po splatnosti. Dále z výpisů z účtu žalovaného získaných prostřednictvím služby Kontomatik byly zjištěny pohyby na účtu žalovaného a ověřena jeho průměrná čistá mzda, která v období od listopadu 2024 do února 2025 činila 26 433,60 Kč. Opět byly zjištěny pohledávky po splatnosti. Na výzvu soudu k doplnění a doložení skutečností týkajících se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného pak žalobkyně nijak nereagovala.7. Protože si skutková zjištění, která soud učinil z důkazů uvedených shora neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. I když žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně splnila svou zákonnou povinnost a dostatečně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr, z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zjišťovala příjem žalovaného (jehož výši i ověřila) avšak výdaje zjišťovala pouze částečně a už vůbec neověřovala jejich skutečnou výši. Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr a tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácení úvěru žalovaným, který na dlužnou částku neuhradil ničeho.8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.11. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky v částce 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednaný poplatek 5 040 Kč a úroky 420 Kč. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení výdajů žalovaného. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nároky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 14 000 Kč (když na dlužnou částku nebyla provedena žádná úhrada). V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání, a proto byly tyto nároky v části, jež nebyly důvodné zamítnuty.12. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak, jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní vyzvána k úhradě výzvou ze dne 14.8.2025, ocitl se po uplynutí lhůty, tj. od 9.9.2025 v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,5 % ročně.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná z části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 609,46 Kč, přičemž tato částka představuje 22,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,15 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,85 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 918 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 S