3 C 241/2025-59 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 99 198 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřela dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytla postupně žalovanému částku celkem 54 000 Kč, a to dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně bez určení data splatnosti při povinnosti hradit měsíčně úroky z úvěru. Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Žalovaný se dostal do prodlení. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 54 000 Kč také úroky za první měsíc ve výši 21 600 Kč, úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 23 598 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z informací a dokladů poskytnutých žalovaným, a to výpisem z účtu či výplatních listů a dále nahlížela do veřejných rejstříků. Úvěruschopnost ověřovala žalobkyně rozdílem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, a to zejména z úvěrového konta a běžného účtu žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o. s. ř.3. U jednání soud provedl všechny předložené listiny a z nich dospěl k těmto skutkovým závěrům:Strany mezi sebou dne , datum, uzavřely Smlouvu č. , hodnota, , na základě které byla poskytnuta žalovanému bezhotovostně částka 54 000 Kč (smlouva, kopie občanského průkaz, potvrzení o platbě, výpisy z účtu). Ve smlouvě strany se dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Příjem žalovaného před uzavřením smlouvy byl cca , částka, (výpis z účtu). Žalovaný měl ke dni uzavření smlouvy několik dalších existujících závazků, kdy jen za měsíc červen, tedy měsíc před uzavřením řešené smlouvy, převzal žalovaný závazek z dalších 3 úvěrů a hradil, nebo byl v prodlení s dalšími úvěry (výpis z účtu). Výdaje žalovaného nebyly prokázány. Pro porušování smluvních podmínek žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, (oznámení o zesplatnění). Následně vyzvala žalovaného k úhradě ještě předžalobní upomínkou (výzva z , datum, , podací lístek).4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.6. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného z údajů uvedených žalovaným, z bankovního účtu a výplatních lístků a nahlížením do databází. Z žalobkyní předložených důkazů však dle soudu vyplynulo, že nezkoumala úvěruschopnost řádně, neboť z výpisů bylo zřejmé pouze to, že sice má příjem, ale že jeho platby jsou řádově vyšší, a že přebírá další závazky a je s nimi v prodlení. Při smluveném úroku 40 % měsíčně (který byl dle soudu taktéž mimo akceptovatelný úrok) by musel být žalovaný schopen jen na úrocích splatit tisíce korun. Přesto žalobkyně rezignovala na další zkoumání možností žalovaného úvěr splatit. Soud tedy má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru řádně, a to zejména ohledně výdajů žalovaného, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno, je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 54 000 Kč. Z této částky žalovaný neuhradil nic. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, tj. částku 54 000 Kč. S ohledem na novou judikaturu Krajského soudu v Brně (např. sp. zn. 74 Co 218/2023), soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení od uplynutí lhůty k zaplacení dle výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, s ohledem na ustanovení § 573 a 1970 o. z., neboť ve věci nebylo nijak napadeno žalovaným, že nebyl schopen v době výzvy dluh splácet. V ostatních nárocích byl návrh s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru zamítnut. Žalovanému byla stanovena lhůta k plnění dle ustanovení § 160 o. s. ř., tedy do 3 dnů, neboť žalovaný netvrdil žádné okolnosti ohledně svých možností dluh hradit.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že nepřiznal žalobkyni žádné náklady řízení, neboť její úspěch ve věci byl menší než neúspěch a žalovanému zároveň žádné náklady nevznikly.