14 C 244/2020-28 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě společnost poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 4 000 Kč převodem na bankovní účet. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně s úrokem do [datum]. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, na dluh neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka ze smlouvy postoupena [právnická osoba], následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Ve věci nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání, jak navrhovala žalobkyně (pro případ, že pro to budou splněny podmínky). Po provedeném dokazování soud nemá za prokázané, že byla mezi [právnická osoba] a žalovaným uzavřena předložená smlouva o zápůjčce, když tato smlouva není žalovaným podepsaná a z předložených důkazů nevyplývá, že s ní žalovaný vyslovil souhlas. Oproti tomu bylo prokázáno (výpisem z účtu a zprávou banky, kterou vyžádal soud), že [právnická osoba] poskytla žalovanému dne [datum] částku 4 000 Kč převodem na jeho účet. Především však nebylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně předložila smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] dne [datum] a smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne [datum]. V těchto smlouvách však jednotlivé pohledávky označeny nejsou, smlouvy odkazují na přílohy smluv, které předloženy nebyly. Dále bylo předloženo oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], ve kterém se uvádí, že [právnická osoba] dne [datum] postoupila pohledávky ze smlouvy žalobkyni. Autorem textu má být [právnická osoba], oznámení však není nikým podepsané ani není uvedeno, kdo za společnost má toto oznámení činit. Je v něm uvedena pouze kontaktní osoba ze [právnická osoba], kterou měla žalobkyně pověřit vymáháním pohledávky. Text oznámení dle názoru soudu spíše naznačuje, že jej zpracovala vymáhací společnost, nikoliv původní věřitel. Pochybnosti vzbuzuje i to, že skutečnosti uvedené v tomto oznámení neodpovídají skutečnosti ([právnická osoba] pohledávky postupovala [právnická osoba], nikoliv žalobkyni). Každopádně již jen vzhledem k absenci podpisu a neuvedení jednající osoby soud nemá za prokázané, že toto oznámení skutečně učinila [právnická osoba] Tedy ani tato listina postoupení žalobkyni neprokazuje. Zde soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k předložení uvedených příloh, případně jí poskytnout poučení o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání výše uvedených skutečností a o následcích neunesení důkazního břemene. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání (§ 118a odst. 3 občanského soudního řádu), neúčast žalobkyně na jednání tak jde k její tíži; není to důvodem pro odročení jednání. Stejně tak lze uvést, že dokazování se provádí na jednání (§ 122 odst. 1 občanského soudního řádu). Není povinností soudu, aby před jednáním přezkoumával důkazy a upozorňoval účastníka na chybějící důkazy, resp. na možnost neunesení důkazního břemene. Na základě výše uvedeného soudu nezbylo než konstatovat, že žaloba není důvodná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy může vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno. Žalobkyně však především neprokázala, že je ve věci aktivně legitimována, tj. že je oprávněna domáhat se zaplacení žalované pohledávky. Nebylo prokázáno, že došlo k postoupení pohledávky na [právnická osoba] a dále na žalobkyni dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Proto soud žalobu pro neunesení důkazního břemene v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.