29 C 329/2020-70 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu se žalobce (žalobkyně) na žalované domáhala zaplacení částky ve výši celkem 2 500 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaná dluží z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně (resp. předchůdce žalobkyně) s žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce dne [datum], na jejímž základě poskytla žalované zápůjčku ve výši 2 500 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do [datum]. Žalovaná však žalobkyni, ani přes písemnou upomínku, tuto částku nezaplatila. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala z této dlužné částky v zákonné výši ode dne zesplatnění dlužné částky. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobce s tímto souhlasil a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že: ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná se žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem [název] [příjmení] [anonymizováno]) uzavřela smlouvu o zápůjčce, žalovanou částku však žalobci neuhradila. Soud dále doplňuje, že z listinných důkazů plyne, že žalované byla poskytnuta zápůjčka nikoliv 2 500 Kč, ale 3 000 Kč, žalobce však v žalobě požadoval méně, proto soud neměl důvod žalobě nevyhovět. Dále soud vycházel z výpisů, podmínek půjčky a dalších listin založených ve spise. Po skutkové stránce má soud za prokázané veškeré skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, když o jejich správnosti a pravosti nemá důvod pochybovat. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou smlouvou o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku, dle kterého platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 obč. zákoníku platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1958 ob. č. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 3. Ve věci tak bylo prokázáno, že žalovaná zapůjčenou jistinu ve výši 2 500 Kč žalobkyni dluží s tím, že splatnost půjčky nastala dne [datum]. Od tohoto dne, respektive dne následujícího, tak byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Žaloba by tak byla shledána jako plně důvodná. 4. Žalobkyně v této věci byla tak jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalované dle výše uvedeného, když žalovaná pohledávka na ni přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně v této věci byla tak jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalované dle výše uvedeného. S ohledem na vše výše uvedené soud shledal, že pokud jde o nárok žalobkyně na jistinu, odpovídá výši dluhu tak, jak žalované vznikl dle výše uvedeného. V tomto směru byl nárok žalobkyně shledán po právu a soud ho žalobkyni výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku přiznal, včetně odpovídajícího zákonného úroku z prodlení. 5. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně ve výše uvedeném rozsahu je důvodný a podložený příslušnými důkazy, jak je výše uvedeno. Proto výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl. 6. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 7. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši dle dále uvedeného. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 10. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.