30 C 437/2020-18 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení 11.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela smlouvu, na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč. Bylo ujednáno, že žalovaný tyto peněžní prostředky vrátí, a to včetně ujednaných poplatků, nejpozději dne 26.2.2020, když peněžní prostředky měl splatit prostřednictvím pěti splátek. Žalovaný ovšem povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, nesplnil. Z tohoto důvodu se žalobkyně taktéž domáhá smluvní pokuty ve výši 2.500 Kč, když ve smlouvě bylo ujednáno, že žalobkyně má nárok na jednorázovou sankci ve výši 500 Kč za každé prodlení s úhradou jednotlivé splátky. Žalobkyně se rovněž domáhala poplatku ve výši 3.500 Kč, když dle smlouvy měla nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 50 Kč/den. Žalobkyně se tohoto poplatku domáhala za období od poskytnutí úvěru do data splatnosti poslední splátky. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky v celkové výši 11.000 Kč s příslušenstvím, jakož i náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), jsou splněny, a proto k projednání věci nenařizoval jednání. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, když totožnost žalovaného byla ověřena tak, že žalobkyni dne 18.12.2019 poukázal na její bankovní účet částku ve výši 1 Kč, jak patrné z potvrzení o přijaté platbě z téhož dne, smlouvu, na jejímž základě žalobkyně žalovanému převodem na bankovní účet dne 19.12.2019 poskytla peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaný tyto peněžní prostředky vrátí, a to včetně ujednaného pevného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 50 Kč/den, nejpozději dne 26.2.2020. Úvěr měl trvat 70 dnů. Žalovaný měl poskytnuté peněžní prostředky splatit prostřednictvím pěti splátek. Žalovaný ovšem povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, nesplnil. Z tohoto důvodu se žalobkyně taktéž domáhá smluvní pokuty ve výši 2.500 Kč, když ve smlouvě bylo ujednáno, že žalobkyně má nárok na jednorázovou sankci ve výši 500 Kč za každé prodlení žalovaného s úhradou jednotlivé splátky. Žalovaný se ocitl v prodlení se všemi pěti splátkami, proto se žalobkyně domáhala sankce ve výši 2.500 Kč (5 x 500 Kč). Žalobkyně se rovněž domáhala pevného poplatku ve výši 3.500 Kč, tj. poplatku za 70 dnů trvání úvěru - za období od poskytnutí úvěru do data splatnosti poslední splátky (70 x 50 Kč). 5. Lze shrnout, že žalovaný ničeho nevrátil a nezaplatil, pročež žalobkyni dosud nezaplatil částku v celkové výši 11.000 Kč (5.000 Kč + 2.500 Kč + 3.500 Kč). 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), na základě této smlouvy byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit ujednaný pevný denní poplatek, tj. úroky (§ 2395 NOZ), a to prostřednictvím pěti splátek. Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, když nezaplatil žádnou splátku, čímž se ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení, tj. od 27.2.2020. V důsledku této skutečnosti, tj. prodlení s úhradou jednotlivých splátek, mu rovněž vznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle § 2048 a násl. NOZ, když její maximální výše je limitována § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, pročež se žalobkyně správně domáhala smluvní pokuty v maximální výši 2.500 Kč (5 x 500 Kč), jež představuje přesně polovinu poskytnuté jistiny úvěru (5.000 Kč). 7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě zcela vyhověl (výrok I.). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11.000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. 9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.