30 C 438/2020-17 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení 7.888 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 3.500 Kč s tím, že bylo dále ujednáno, že žalovaný tyto peněžní prostředky, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.138 Kč, vrátí nejpozději dne 17.2.2019. Žalovaný ovšem povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, nesplnil. Žalobkyně proto žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 1.750 Kč, když ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve smlouvě, a to tak, že v případě prodlení byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 4.638 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.750 Kč, účelně vynaložených nákladu ve výši 1.500 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), jsou splněny, a proto k projednání věci nenařizoval jednání. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 3.500 Kč s tím, že bylo dále ujednáno, že žalovaný tyto peněžní prostředky vrátí nejpozději do 17.2.2019, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.138 Kč, tj. celkem 4.638 Kč. Žalovaný ovšem povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, nesplnil. Žalobkyně proto žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 1.750 Kč, když ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve smlouvě, a to tak, že v případě prodlení byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Žalobkyni současně vznikly náklady ve výši 1.500 Kč, neboť žalovaného třikrát upomínala o zaplacení. Ve smlouvě bylo sjednáno, že výše nákladů za každou písemnou upomínku činí 500 Kč. 5. Žalovaný tak žalobkyni dosud nevrátil částku ve výši 4.638 Kč, nezaplatil smluvní pokutu ve výši 1.750 Kč, jakož ani částku ve výši 1.500 Kč, jež koresponduje nákladům na upomínání žalovaného, tj. celkem 7.888 Kč. 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), na základě této smlouvy byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit ujednaný poplatek za poskytnutí peněžních prostředků (§ 2395 NOZ). Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, čímž se ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když v důsledku této skutečnosti mu rovněž vznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle § 2048 a násl. NOZ, když její maximální výše je limitována § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, pročež se žalobkyně správně domáhala smluvní pokuty v maximální výši 1.750 Kč, jež představuje přesně polovinu poskytnuté jistiny úvěru. Konečně nárok žalobkyně na uhrazení nákladů za upomínání žalovaného soud posoudil jako nárok na příslušenství spojený s uplatněním sporné pohledávky (§ 513 NOZ). 7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě zcela vyhověl (výrok I.). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7.888 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. 9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.