33 C 482/2021-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 7 566 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela smlouvu o přepravě osob tím, že nastoupila do vozidla MHD provozovaného žalobkyní. Po započetí přepravy se žalovaná na výzvu pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem, a vznikla jí tak povinnost zaplatit žalobkyni vždy vedle jízdného ve výši 18 Kč (respektive zlevněné ve výši 10 Kč) i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná však přes zaslanou výzvu částku nezaplatila. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala od prvého dne prodlení do zaplacení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaná dne [datum] v [údaj o čase] hodin, [datum] v [údaj o čase] hodin, [datum] v [údaj o čase] hodin, [datum] v [údaj o čase] hodin a [datum] v [údaj o čase] hodin cestovala prostředkem městské hromadné dopravy (vozidlem [číslo]) provozovaným žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se neprokázala platným jízdním dokladem, čímž jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni vždy jízdné ve výši 18 Kč a dále přirážku jízdného ve výši 1 500 Kč. Dlužné jízdné s přirážkou bylo splatné nejpozději do 15 dnů ode dne sepsání zápisu o přepravní kontrole (ten byl sepsán v den předmětné jízdy) s tím, že cestující je povinen zaplatit jízdné a přirážku jízdného, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout 1 500 Kč (§ 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách). Žalovaná však dlužné jízdné s přirážkou nezaplatila, ačkoli jí byla žalobkyní zaslána výzva k plnění. 4. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o přepravě osob (§ 2550 a násl. o. z.), ze které cestujícímu (žalované) vzniklo za stanovené jízdné právo, aby jej dopravce (žalobkyně) přepravil do místa určení. Podrobnější úpravu osobní přepravy stanoví zvláštní předpisy (§ 2578 o. z.), kterými jsou zákon č. 266/1994 Sb., o drahách a vyhláška o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu (vyhláška č. 175/2000 Sb., dále jen„ v. p. ř.“). Detailní podmínky přepravy pak stanoví smluvní přepravní podmínky žalobkyně, ve znění účinném ke dni uskutečnění přepravy. 5. Z uvedených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 5x dlužné jízdné (2x 18 Kč, 3x 10 Kč) a přirážku jízdného (5x 1 500 Kč), tedy celkem 7 566 Kč. Toto právo žalobkyně vyplývá z ust. § 37 odst. 5, 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a ust. § 49 odst. 3 v. p. ř. a dále ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně. Do prodlení se zaplacením jízdného a přirážky k němu se žalovaná dostala v den uvedený v žalobě a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (jízdného a přirážky) v zákonné výši (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, dále jen„ nařízení“). Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné částky od prvního dne prodlení až do zaplacení. 6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, jejichž výše se skládá z žalobkyní zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady nákladů ve výši 2x 100 Kč paušální náhrady nákladů nezastoupeného účastníka dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (za sepis žaloby a předžalobní výzvy), celkem náklady řízení činí 600 Kč.