13 C 204/2021-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně zahájila řízení o peněžité pohledávce. Skutkové okolnosti vylíčila tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače a ze zák. č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích jí vznikla povinnost platit měsíční televizní poplatek. Žalovaná tuto povinnost nesplnila v měsících září, říjen, listopad, prosinec 2019 a v měsíci lednu 2020. Při měsíčním poplatku 135 Kč dluží žalobkyni 675 Kč. Žalobkyně uplatnila pohledávku v tomto řízení. 2. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání postupem podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas v podaném návrhu. Žalovaná byla k tomuto postupu vyzvána usnesením ze dne 28. 4. 2021, č. j. 13 C 204/2021 – 15. Žalovaná zůstala v řízení nečinná. 3. Odůvodnění rozsudku bylo provedeno zjednodušeným způsobem podle § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Důkazy žalobkyní předložené a zhodnocené podle § 132 o. s. ř. vedly soud k závěru, že nárok žalobkyně je podpořen hmotným právem a může být přiznán. 5. Výpisem z evidence České televize bylo prokázáno, že žalovaná je považována za poplatníka televizního poplatku od měsíce srpna 2019, kdy byla žalobkyní vyzvána ke sdělení důvodů nepřihlášení se do evidence plátců televizního poplatku (výzva ze dne [datum]). Výzvu žalobkyně učinila v souladu s ustanovením § 3 odst. 4 zák. č. 348/2005 Sb., dle kterého jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratel elektřiny připojením k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 6. Žalovaná na písemnou výzvu nereagovala. Žalobkyně zařadila žalovanou do evidence poplatníka s povinností hradit televizní poplatky v souladu se zákonem. O této skutečnosti byla žalovaná informována dopisem žalobkyně ze dne [datum]. Žalovaná neuhradila měsíční poplatek ve výši 135 Kč za měsíce září, říjen, listopad, prosinec v roce 2019 a měsíc leden 2020. Žalobkyni zůstává dlužna částku 675 Kč. Tato částka byla žalobkyni právem přiznána, neboť je podpořena hmotnou úpravou zák. č. 348/2005 Sb. Dluh vznikl porušením právní povinnosti ze strany žalované. 7. Kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 60,29 Kč byly žalobkyni přiznány po právu, neboť žalovaná se dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalobkyně má právo na zaplacení úroků z prodlení podle § 7 odst. 2 ve spojení s § 10 zák. č. 348/2005 Sb. Žalobkyně vyčíslila úroky z prodlení od prvého dne s platbou televizního poplatku, kdy splatnost nastává nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Žalobkyně kapitalizovala úroky k datu [datum], tedy k datu vyhotovení žaloby a výpočet doložila listinou označenou specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení (za období [datum] do [datum]). 8. Postupem podle § 142a odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Žalobkyně byla účastníkem úspěšným. Má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v následujícím rozsahu. Zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč byl žalobkyni právem přiznán jako náklad účelně vynaložený. Náklady právního zastoupení nebyly považovány za účelně vynaložené z následujících důvodů. V projednávané věci nedošlo k mimořádné situaci, která by odůvodnila právní zastoupení, kdy soud zohlednil nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 3768/14. Předmětem řízení bylo zaplacení televizních poplatků. Žalobkyni soud považoval za účastníka právně nezastoupeného. Přiznal náklady řízení kromě soudního poplatku za paušální náhradu hotových výdajů za jeden úkon po 100 Kč představující sepis žaloby podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. Celkově bylo žalobkyni přiznáno 500 Kč. Soud přihlédl k tomu, že návrh byl podán na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení bylo peněžité plnění s tarifní hodnotou nepřevyšující 50 000 Kč. 9. Postupem podle § 160 odst. 1 o. s. ř. byla žalované uložena povinnost k plnění ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.