14 C 281/2021-33 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 554,23 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které čerpal úvěr v konečné výši 7 554,23 Kč. Společnost poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval, zaslal žádost o poskytnutí úvěru a následně mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Úvěr měl být splacen nejpozději do [datum], žalovaný však dluh přes upomínky nevrátil. Žalobkyně nabyla tuto pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky s úrokem z prodlení. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila, o odročení nežádala. Ohledně žalovaného došlo dne [datum] potvrzení psychiatrické nemocnice (podepsané i žalovaným), podle kterého je žalovaný hospitalizován. I to soud považuje za omluvu z jednání, když žalovaný o odročení nežádal. Po provedeném dokazování soud nemá za prokázané, že byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru. Žalobkyně sice předložila smlouvu o úvěru ze dne [datum], ve které je jako věřitel uvedena společnost [právnická osoba] a jako klient žalovaný a jsou vyplněny jeho údaje, tato listina však není žalovaným podepsaná a ani z jiných důkazů nevyplývá, že ji žalovaný odsouhlasil. Pro úplnost soud uvádí, že uzavření smlouvy tak, jak tvrdila žalobkyně, tj. prostřednictvím webových stránek, je samozřejmě možné, žalobkyně však neprokázala, že takto byla smlouva skutečně uzavřena. Soud nemá za prokázané ani to, že žalovaný obdržel od společnosti [právnická osoba] částku 7 554,23 Kč, jak tvrdila žalobkyně. Žádný důkaz prokazující čerpání této částky předložen nebyl. Poskytnutí této částky nemůže prokazovat jen to, že společnost [právnická osoba] vystavila žalovanému fakturu, zejména když ani z té nevyplývá, kdy a jak měl být úvěr čerpán (a lze podotknout, že dle předložené faktury ze dne [datum] byly v částce 7 554,23 Kč obsaženy i náhrady nákladů a úroky, což je v rozporu s tvrzením žalobkyně, že se jedná o vyčerpaný úvěr. Ani z této faktury navíc nelze dovodit, jaká částka měla být skutečně vyčerpána, když to neuvádí). Pokud žalobkyně navrhovala, aby soud učinil dotaz na banku, kdo byl majitelem uvedeného účtu (který měl dle tvrzení žalobkyně patřit žalovanému), to soud pro nadbytečnost neučinil, když žalobkyně neprokázala, že by na tento účet byla zaslána jakákoliv platba, tedy i kdyby byl majitelem účtu skutečně žalovaný, neprokázalo by to, že mu byl úvěr poskytnut. Konečně soud nemá za prokázané ani to, že pohledávka ze smlouvy byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], na základě které měly být postupovány pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. V této smlouvě pohledávky uvedeny nejsou, pohledávky měly být uvedeny v datových souborech, jejichž název bude specifikován v listinách o převodu. Žalobkyně dále předložila seznam pohledávek, tento však zjevně není datovým souborem dle smlouvy, zejména když v něm nejsou pohledávky specifikovány tak, jak měly být dle bodu 1.1 písm. h) smlouvy o postoupení – např. nejsou uvedeny adresy dlužníků nebo datum poskytnutí úvěru. Nebyla ani předložena listina o převodu, která by měla konkrétní datový soubor specifikovat. Dále bylo předloženo oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], ve kterém se uvádí, že společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni pohledávku vzniklou z neuhrazeného spotřebitelského úvěru. V závěru oznámení je uveden název společnosti [právnická osoba], oznámení však není nikým podepsané ani není uvedeno, kdo za společnost má toto oznámení činit. Skutečnost, že toto oznámení mělo být vyhotoveno ve stejný den jako předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně, dle názoru soudu spíše naznačuje, že jej vyhotovil právní zástupce, nikoliv původní věřitel. Každopádně již jen vzhledem k absenci podpisu a neuvedení jednající osoby soud nemá za prokázané, že toto oznámení skutečně učinila společnost [právnická osoba] Tedy ani tato listina postoupení žalobkyni neprokazuje. Zde soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k předložení důkazů k prokázání výše uvedených skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání (§ 118a odst. 3 občanského soudního řádu), neúčast žalobkyně na jednání tak jde k její tíži; není to důvodem pro odročení jednání. Na základě výše uvedeného soudu nezbylo než konstatovat, že žaloba není důvodná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy může vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno. Žalobkyně neprokázala uzavření tvrzené smlouvy, takže nelze mít za to, že by žalovanému z této smlouvy vznikly jakékoliv povinnosti. Nebylo prokázáno ani to, že žalovaný obdržel tvrzené peněžní prostředky, nelze tak mít ani za to, že by se mu dostalo bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu, které by byl povinen vydat (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). A žalobkyně ani neprokázala, že je ve věci aktivně legitimována, tj. že je oprávněna domáhat se zaplacení žalované pohledávky. Nebylo prokázáno, že došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. Proto soud žalobu pro neunesení důkazního břemene v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.