14 C 380/2021-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 646 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku s příslušenstvím do [datum] Smlouva byla uzavřena prostř. internetových stránek [webová adresa]. Jelikož žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, vznikla mu povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 50 Kč za každou upomínku, jak bylo sjednáno ve smlouvě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně požadovala uhradit celkem částku 10 132 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny 6 000 Kč, úroku 1 380 Kč, smluvní pokuty 2 652 Kč (vyčíslená smluvní pokuta z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum]) a paušálních nákladů na upomínání 100 Kč. Dále žalobkyně požadovala uhradit vyčíslený úrok z prodlení ve výši 706,81 Kč (za období od [datum] do [datum]) a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Žalovaný přes upomínky dluh neuhradil. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Po provedeném dokazování soud nemá za prokázané, že úvěrová smlouva byla uzavřena. Žalobkyně sice předložila smlouvu o úvěru, která měla být uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, tato smlouva však není nikým podepsaná a ani žádný jiný důkaz neprokazuje, že tuto smlouvou žalovaný uzavřel a že její text odsouhlasil. Zde je namístě uvést, že způsob uzavření smlouvy o úvěru tak, jak uváděla žalobkyně, tj. prostřednictvím internetových stránek, je sice možný, avšak žalobkyně neprokázala, že takto byla smlouva skutečně uzavřena. Jen to, že byly peněžní prostředky odeslány, neprokazuje, že k uzavření předložené smlouvy došlo. Pro úplnost soud uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k navržení důkazů k prokázání výše uvedených rozhodných skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. Jelikož se toto poučení poskytuje zásadně na jednání, není na místě jednání odročovat proto, aby účastníkovi mohlo být poučení poskytnuto dodatečně. Bylo však prokázáno, že společnost [právnická osoba] žalovanému zaslala dne [datum] částku 6 000 Kč, což dokazuje předložený výpis z účtu a zpráva banky, podle které byl majitelem protiúčtu žalovaný. Dále bylo prokázáno, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni a že zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu dne [datum]. Vzhledem k tomu, že soud nemá za prokázané uzavření smlouvy o úvěru (§ 1731 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), avšak bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od společnosti [právnická osoba] částku 6 000 Kč, hodnotil soud tento nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, jako majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, který je žalovaný povinen vydat. Bylo prokázáno, že žalobkyni byla pohledávka postoupena v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku, přičemž je nerozhodné, že pohledávka náleží z jiného titulu, než jak ji ve smlouvě o postoupení její účastníci právně kvalifikovali (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 31 Cdo 678/2009), tedy nikoliv ze smlouvy, ale z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně je tedy oprávněna se dlužné částky domáhat. Splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku proto platí, že věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Dluh je tedy splatný na výzvu. Dle předložených důkazů byl žalovaný poprvé vyzván k zaplacení v rámci předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně, ve které mu byla stanovena lhůta k zaplacení do [datum]. Od následujícího dne byl žalovaný v prodlení a byl povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení v částce 6 000 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně (zákonná sazba k prvnímu dni prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbytku pak soud žalobu zamítl, když nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, a tak nelze mít za to, že by žalobkyni (resp. její předchůdkyni) z této smlouvy vznikly vůči žalovanému jakékoliv nároky, tedy ani nárok na zaplacení úroku, smluvní pokuty nebo paušálních nákladů na upomínky. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 6 000 Kč, to představuje 59 % z celkové žalované částky, neúspěšná do částky 4 126 Kč, tj. 41 %, rozdíl činí 18 %, žalobkyně má tedy právo na náhradu 18 % nákladů řízení. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady žalobkyně tak tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3x200 Kč, tj. celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 18 %, tj. 268 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.