14 C 426/2020-16 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný neuposlechl rozhodnutí silničního správního úřadu o označení místní komunikace [ulice], [obec], dočasným zákazem stání z důvodu veřejného zájmu a ponechal své motorové vozidlo [anonymizováno], [registrační značka], zaparkované v této ulici. Jelikož vozidlo bránilo provedení blokového čistění komunikací, bylo dne [datum] rozhodnutím Statutárního města Ústí nad Labem rozhodnuto o provedení odtahu vozidla a vozidlo bylo v 9:20 hodin odtaženo a poté vráceno zpět na místo, ze kterého bylo odtaženo. Odtah a zpětný odtah provedla žalobkyně na základě koncesní smlouvy uzavřené se Statutárním městem Ústí nad Labem, podle které je zmocněna k zajišťování odstraňování silničních vozidel z místních komunikací a také oprávněna k braní užitků vzniklých se zajištěním nuceného odtahu vozidel. Nařízením Statutárního města Ústí nad Labem [číslo] byla stanovena maximální cena za nucený odtah v částce 2 500 Kč za odtah, přičemž žalobkyně je povinna vrátit odtažené vozidlo zpět na místo, ze kterého bylo odtaženo, což je další odtah. Žalobkyně se však rozhodla požadovat za odtahy ceny nižší. Žalovaný byl vyzván k úhradě, do podání žaloby však nic nezaplatil. Z důvodu nedostatku důkazů žalobkyně žaluje náhradu jen za jednosměrný odtah v částce 1 900 Kč s úrokem z prodlení. Soud podle ust. § 115a občanského soudního řádu rozhodl věc bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne [datum] byla mezi žalobkyní a Statutárním městem Ústí nad Labem uzavřena smlouva o komplexním zajištění agendy nucených odtahů, podle které měla žalobkyně provádět nucené odtahy a zajišťovat agendu nucených odtahů a byla oprávněna uplatňovat nároky z nuceného odtahu vůči povinným osobám a přijímat tato finanční plnění jako postupník. Nařízením Statutárního města Ústí nad Labem [číslo] byly s účinností od [datum] stanoveny maximální ceny za nucený odtah vozidla na území Statutárního města na částku 2 500 Kč za úplný odtah (odtah vozidla z místa na určené parkoviště). Odbor dopravy a majetku Magistrátu města Ústí nad Labem jako příslušný silniční správní úřad rozhodnutím ze dne 2. 8. 2018, č. j. MMUL/ODM/SÚ [číslo] AksP/184, rozhodl dle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, o umístění značky„ Zákaz stání“ za účelem údržby komunikací – čištění, a to mimo jiné v ulici [ulice] dne [datum] od 7:00 do 16:00 hod. Dne [datum] bylo vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], jehož vlastníkem byl žalovaný, zaparkováno v ulici [ulice], ačkoliv ulice byla osazena značkami zakazujícími stání v tento den. Proto bylo pracovníkem odboru dopravy a majetku Magistrátu města Ústí nad Labem rozhodnuto o odtahu vozidla. Odtah provedla žalobkyně v 9:20 hod. na příslušné parkoviště. Na místě bylo zanecháno oznámení o provedení odtahu. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě částky celkem 3 621 Kč za odtah vozidla (včetně vrácení vozidla na místo) nejpozději do 7 dnů. Výzva se vrátila zpět nedoručená. Na základě výše uvedených zjištění soud shledal, že žaloba je důvodná. Žalovaný neuposlechl rozhodnutí silničního správního úřadu o označení místní komunikace zákazem stání dle ustanovení § 19a zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a ponechal vozidlo, jehož je provozovatelem, zaparkované na místní komunikaci. Proto bylo v souladu s ust. § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích vozidlo odtaženo. Odtah vozidla provedla na základě smlouvy o komplexním zajištění agendy nucených odtahů žalobkyně. Dle § 19b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích nese náklady spojené s odtahem provozovatel vozidla. Žalobkyně, která odtah provedla, tak má dle výše uvedené smlouvy vůči provozovateli vozidla nárok na úhradu těchto nákladů. Nařízením Statutárního města Ústí nad Labem [číslo] byly v souladu s ust. § 4a odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1991 Sb. stanoveny maximální ceny za nucený odtah na částku 2 500 Kč, žalobkyně však požaduje za jeden odtah pouze částku 1 900 Kč (provedení zpětného odtahu žalobkyně nedoložila). Splatnost této částky nastala na výzvu žalobkyně dle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou, je dále povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého má právo na náhradu nákladů řízení žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná. Náklady žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále soud přiznal žalobkyni dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu dvě paušální náhrady po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za podání žaloby a předžalobní výzvu. Náklady žalobkyně tedy činí celkem 600 Kč. Žalobkyně nemá právo na náhradu za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu).