14 C 465/2021-27 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 549 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaná částka se skládá z jistiny 2 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek společnosti, kde se žalovaný zaregistroval, zaslal žádost o poskytnutí úvěru a následně akceptoval zaslaný návrh úvěrové smlouvy. Žalovaný však úvěr přes upomínku neuhradil. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky 2 549 Kč s úrokem z prodlení. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Po provedeném dokazování soud nemá za prokázané, že byla uzavřena tvrzená smlouva. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které je jako zapůjčitel uvedena společnost [právnická osoba], a jako klient žalovaný a jsou vyplněny jeho údaje, tato listina však není žalovaným podepsaná a z ničeho nevyplývá, že s ní žalovaný vyslovil souhlas. To nevyplývá ani z dalších předložených listin, když ani ty nejsou žalovaným podepsané. Pro úplnost soud uvádí, že uzavření smlouvy tak, jak tvrdila žalobkyně, tj. prostřednictvím webových stránek, je samozřejmě možné, žalobkyně však neprokázala, že takto byla smlouva skutečně uzavřena. Soud má za prokázané, že společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému dne [datum] částku 2 000 Kč. To vyplynulo především ze zprávy [právnická osoba] Ani to však neprokazuje, že žalovaný odsouhlasil text předložené smlouvy. Soud dále nemá za prokázané, že předmětná pohledávka byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou měly být postoupeny pohledávky ze společnosti [právnická osoba], na žalobkyni. V této smlouvě pohledávky uvedeny nejsou, smlouva odkazuje na přílohu [číslo] smlouvy. Žalobkyně dále předložila seznam pohledávek označený jako příloha [číslo] tento však zjevně není uvedenou přílohou smlouvy. V tomto seznamu totiž pohledávky nejsou specifikovány tak, jak měly být dle bodu II. 1. smlouvy o postoupení – např. není uveden název produktu, datum uzavření smlouvy, datum ukončení smlouvy, kontaktní údaje dlužníků. Navíc tato příloha měla být podepsána postupitelem a postupníkem, což předložený seznam není. Zjevně se nejedná ani o seznam pohledávek v elektronické formě, který měl být také předán, když neobsahuje výši úplaty za pohledávky, jak dle smlouvy o postoupení měl (opět dle bodu II. 1. smlouvy). Vzhledem k tomu se tento seznam nejeví jako věrohodný. Žalobkyně také předložila oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], ve kterém se uvádí, že společnost [právnická osoba], na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru. V závěru je uveden název společnosti [právnická osoba], oznámení však není nikým podepsané ani není uvedeno, kdo za společnost má toto oznámení činit. Skutečnost, že toto oznámení mělo být vyhotoveno ve stejný den jako předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně, dle názoru soudu spíše naznačuje, že jej vyhotovil právní zástupce, nikoliv původní věřitel. Každopádně již jen vzhledem k absenci podpisu a neuvedení jednající osoby soud nemá za prokázané, že toto oznámení skutečně učinila společnost [právnická osoba] Tedy ani tato listina postoupení žalobkyni neprokazuje. Zde soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k předložení důkazů k prokázání výše uvedených skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání (§ 118a odst. 3 občanského soudního řádu), neúčast žalobkyně na jednání tak jde k její tíži; není to důvodem pro odročení jednání. Na základě výše uvedeného soudu nezbylo než konstatovat, že žaloba není důvodná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy může vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno. Žalobkyně neprokázala uzavření tvrzené smlouvy, takže nelze mít za to, že by žalovanému z této smlouvy vznikly jakékoliv povinnosti. Jelikož bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od společnosti [právnická osoba], částku 2 000 Kč, bylo by namístě obdržené plnění kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení vzniklé plněním bez právního důvodu (když uzavření smlouvy prokázáno nebylo), které je žalovaný povinen vydat (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Žalobkyně však neprokázala, že je ve věci aktivně legitimována, tj. že je oprávněna domáhat se zaplacení předmětné pohledávky. Nebylo prokázáno, že došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. Proto soud žalobu pro neunesení důkazního břemene v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.