14 C 479/2021-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které společnost poskytla žalovanému částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek společnosti, kde se žalovaný zaregistroval a požádal o poskytnutí zápůjčky. Žalovaný zápůjčku ani částečně nesplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena společnosti [právnická osoba], následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky 8 000 Kč s úrokem z prodlení. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Ve věci nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání, jak navrhovala žalobkyně (pro případ, že pro to budou splněny podmínky). Po provedeném dokazování soud shledal, že tvrzení žalobkyně prokázána nebyla. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru datovanou [datum], ve které je jako úvěrující označena společnost [právnická osoba] a jako úvěrovaný žalovaný a jsou tam uvedeny údaje žalovaného, tato smlouva však není žalovaným podepsána. V závěru se pouze uvádí, že podpis měl být proveden elektronickým kódem. Takový záznam na listině vyhotovené žalobkyní (či jejím předchůdcem) však sám o sobě neprokazuje, že skutečně žalovaný smlouvu odsouhlasil. Zejména že to byl skutečně žalovaný, kdo se společností jednal, když jeho údaje ostatně mohl uvést kdokoliv, komu byly známy. Z ničeho nevyplývá, že by totožnost žalovaného byla nějakým způsobem ověřena. Ani z dalších důkazů pak nevyplývá, že by žalovaný se smlouvou vyslovil souhlas. Pro úplnost soud uvádí, že způsob uzavření smlouvy tak, jak tvrdila žalobkyně, tj. prostřednictvím internetu, je samozřejmě možný, žalobkyně však neprokázala, že takto byla smlouva skutečně uzavřena (zejména že skutečně jednal žalovaný a že smlouvu odsouhlasil). Pokud se žalobkyně dovolávala § 562 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se záznamy o právních jednáních v elektronickém systému považují za spolehlivé, pokud jsou pořízeny při provozu závodu a dovolává-li se jich druhá strana ke svému prospěchu, tak jednak z předložených důkazů nevyplývá, že by byly splněny podmínky tohoto ustanovení (že by předložené listiny byly takovýmito záznamy, které navíc dle tohoto ustanovení musejí být prováděny systematicky a posloupně a chráněny proti změnám, což také prokázáno nebylo), zejména však žalobkyně jako nástupce poskytovatele úvěru, na jehož internetových stránkách měla být smlouva uzavřena (a kdo měl tedy záznamy o právních jednáních vést), není uvedenou druhou stranou – tou by byl žalovaný. Už jen proto se žalobkyně spolehlivosti záznamů dovolávat nemůže. Soud nemá za prokázané ani to, že žalovaný obdržel od společnosti [právnická osoba] částku 8 000 Kč. Žalobkyně k tomu předložila potvrzení o platbě této částky ze dne [datum], podle kterého měla společnost tuto částku odeslat na bankovní účet, z ničeho však nevyplývá, že tento bankovní účet skutečně patřil žalovanému. Konečně soud nemá za prokázané, že tvrzená pohledávka byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba] a smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní. V těchto smlouvách však nejsou postupované pohledávky uvedeny, smlouvy odkazují na přílohy, které předloženy nebyly (ani jejich část). Dále bylo předloženo oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], ve kterém se uvádí, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru. Autorem textu má být společnost [právnická osoba], oznámení však není nikým podepsané ani není uvedeno, kdo za společnost má toto oznámení činit. Je v něm uvedena pouze kontaktní osoba ze společnosti [právnická osoba], kterou měla žalobkyně pověřit vymáháním pohledávky. Text oznámení dle názoru soudu spíše naznačuje, že jej zpracovala vymáhací společnost, nikoliv původní věřitel. Pochybnosti vzbuzuje i to, že skutečnosti uvedené v tomto oznámení zjevně nejsou pravdivé (společnost [právnická osoba] s žalobkyní žádnou smlouvu o postoupení pohledávek neuzavřela). Každopádně již jen vzhledem k absenci podpisu a neuvedení jednající osoby soud nemá za prokázané, že toto oznámení skutečně učinila společnost [právnická osoba] Tedy ani tato listina postoupení žalobkyni neprokazuje. Zde soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k předložení důkazů k prokázání výše uvedených skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání (§ 118a odst. 3 občanského soudního řádu), neúčast žalobkyně na jednání tak jde k její tíži; není to důvodem pro odročení jednání. Na základě výše uvedeného soudu nezbylo než konstatovat, že žaloba není důvodná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy může vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno. Žalobkyně neprokázala svá tvrzení, především neprokázala, že je ve věci aktivně legitimována, tj. že je oprávněna domáhat se zaplacení žalované pohledávky. Nebylo prokázáno, že došlo k postoupení tvrzené pohledávky na žalobkyni dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nebylo prokázáno ani uzavření smlouvy mezi společností [právnická osoba] a žalovaným ani poskytnutí peněz žalovanému. Proto soud žalobu pro neunesení důkazního břemene v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.