22 C 194/2021-164 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není možné podat odvolání ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř., neboť předmětem řízení bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. 2. Předmětem řízení zahájeného žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) dne 26. 11. 2020 je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu náhrady škody, když žalovaný, jako zaměstnanec žalobkyně na základě dohody o provedení práce ze dne 14. 9. 2018, dne 31. 1. 2019 způsobil při výkonu své práce spočívající v řízení autobusu Mercedes Benz, [registrační značka], (dále též jen„ autobus“) dopravní nehodu, když se ve stanici [anonymizováno] míjel s nákladním automobilem a přitom zavadil pravou zadní částí autobusu o ve sněhu částečně schovanou železnou trubku, čímž došlo k poškození rohu pravého zadního nárazníku a krytu ventilátoru na pravé straně autobusu, přičemž celková způsobená škoda ve výši opravy autobusu činila celkem částku 64 817,25 Kč (bez DPH), z níž bylo z havarijního pojištění žalobkyni nahrazeno 54 817 Kč, tj. škoda vyjma smlouvou sjednané spoluúčasti ve výši 10 000 Kč, která tak tvoří žalovaný nárok, na který žalovaný přes zaslání předžalobní výzvy ze dne 26. 5. 2020 ničeho nezaplatil a žalobkyně se tak domáhá též zákonného úroku z prodlení po uplynutí poskytnuté 14 denní lhůty k plnění. 3. Žalovaný k věci uvedl, že žalobu neuznává a navrhuje ji zamítnout, a to zejména proto, že se podílel na opravě škody způsobené na autobusu při předmětné nehodě a měl za to, že poškození autobusu bylo již opraveno. K opravě autobusu nadto došlo po nedůvodně dlouhé době, nájezdu kilometrů a též neodpovídá rozsah opravy autobusu, když díl označovaný jako kryt ventilátoru nebyl nehodou poškozen. Ze všech těchto důvodů má žalovaný za to, že jednak jeho zavinění škodné události, a dále výše škody a nezbytnost opravy v uváděném rozsahu nebyla dostatečně prokázána. 4. Na základě shodných tvrzení účastníků a zjištění učiněných z provedeného rozsáhlého dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který uvádí v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. přímo bez dalšího odůvodnění skutkových závěrů, a to: 5. K dopravní nehodě došlo dne 31. 1. 2019 tak, že autobus Mercedes Benz [registrační značka], který řídil žalovaný, přičemž provozovatelem autobusu byla žalobkyně, jako zaměstnavatel žalovaného, se střetl svou pravou zadní částí s tyčí umístěnou vedle vozovky v zatáčce, při vyhýbání se protijedoucímu vozidlu. Žalovaný byl v té době zaměstnancem žalobkyně na základě dohody o provedení práce ze dne 14. 9. 2018, ve znění dodatku ze dne 31. 12. 2018, bez určení doby trvání pracovního poměru a jeho průměrný měsíční příjem v rozhodné době přesahoval 4 325 Kč měsíčně. Žalobkyně měla autobus podnajatý od [anonymizováno] kraje smlouvou o podnájmu dopravních prostředků ze dne 13. 9. 2018 a ten měl autobus v nájmu od společnosti [právnická osoba], [IČO], na základě smlouvy o nájmu dopravních prostředků ze dne 31. 8. 2018. Následky dopravní nehody byly provizorně opraveny přímo dne 31. 1. 2019, a to žalovaným a garážmistrem [celé jméno svědka], čímž bylo umožněno další provozování autobusu, aby následně byla provedena jeho oprava ve smluvním servisu [právnická osoba], [IČO], který za ni vystavil žalobkyni dne 8. 6. 2019 fakturu [číslo] na částku 64 817,25 Kč (bez DPH), na kterou pak žalobkyně v souvislosti s poškozením autobusu vynaložila celou fakturovanou částku. Na základě pojistné smlouvy žalobkyně s [právnická osoba], ze dne 28. 8. 2018, pak tato pojišťovna nahradila žalobkyni v souvislosti s popsanou nehodou částku 54 817 Kč (bez DPH), když ke dni 18. 6. 2019 ukončila likvidaci dotčeného poškození autobusu, přičemž z celkové výše náhrady pojišťovna odečetla spoluúčast ve výši 10 000 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 26. 5. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení této spoluúčasti jako náhrady škody ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy, která byla žalovanému odeslána dne 26. 5. 2020. 6. Pro úplnost soud podává, že ve věci nezjistil s mírou dostatečné pravděpodobnosti, že by došlo k excesu v příčinné souvislosti mezi způsobeným poškozením autobusu a výslednou hodnotou opravy, která by nadto odůvodnila výši škody autobusu ve výši nižší, než byla spoluúčast sjednaného pojištění autobusu (10 000 Kč), kterou zároveň požadovala žalobkyně nahradit jako škodu po žalovaném, a na kterou ten ničeho neuhradil, resp. ničeho takového netvrdil ani neprokázal. Shodně nebylo prokázáno, že by oprava autobusu provedená v den jeho poškození uvedla v autobus ve stav před jeho poškozením, ale toliko, že se jednalo o opravu provizorní, uvádějící autobus do stavu schopného provozu na pozemních komunikacích, když za opravu uvádějící v předchozí stav by bylo možné považovat například zajištění jeho opravy v autorizovaném servisu či v poskytnutém servisu na shodné či vyšší úrovni. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce. 8. Soud vycházel především z právní úpravy zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce – dále jen„ z. p.“, když žalovaný způsobil žalovanou škodu jako zaměstnanec v práci sjednané dohodou o pracích konaných mimo pracovní poměr (§ 74 a násl. z. p.), přičemž v souladu s § 77 odst. 2 z. p. se na náhradu takové škody použije úprava pro výkon práce v pracovním poměru, tj. právní úprava obsažená v § 248 a násl. z. p. 9. Z popsané právní úpravy soud pokládá za podstatnou jednak prevenční povinnost žalovaného jako zaměstnance ve smyslu § 249 odst. 1 z. p, tedy že je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen„ škoda“) a povinnost zaměstnance zaměstnavateli (žalobkyni) nahradit škodu, způsobil-li mu ji zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, jak mu jí stanoví § 250 odst. 1 z. p. Rozsah a druh náhrady škody je pak stanoven v § 257 odst. 1 a 2 z. p., a to jako škoda skutečná, tj. skutečné snížení majetku zaměstnavatele škodným jednáním zaměstnance, která má být nahrazena v penězích, jestliže zaměstnanec neodčiní škodu uvedením v předešlý stav, přičemž výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. 10. Na podkladě shora popsaného učinil soud závěr, že žalovanému svědčí povinnost k náhradě škody žalobkyně ve výši 10 000 Kč, když jako její zaměstnanec poškodil autobus, na jehož opravu žalobkyně uhradila částku ve výši přesahující 10 000 Kč, která jí byla refundována z příslušné havarijní pojistky, a to právě bez spoluúčasti 10 000 Kč, na kterou je tak nutno pohlížet jako na škodu ve smyslu § 250 z. p., způsobenou porušením prevenční povinnosti zaměstnance (§ 249 z. p.), kterou je tento povinen nahradit způsobem uvedeným v § 257 z. p., tedy v penězích, když neodstranil škodu uvedením v předchozí stav. Uvedená povinnost pak nepřekračuje ani limitaci čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku žalovaného, a proto mu soud uložil povinnost k zaplacení, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, a to včetně zákonného úroku z prodlení, na nějž vzniklo žalobkyni právo dle § 1970 o. z., po marném uplynutí lhůty určené k plnění v předžalobní výzvě, a to ve výši určené dle data prodlení, v souladu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 100 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 2 700 Kč představující 300 Kč za každý z devíti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, a to za úkony: výzva před podáním žaloby, podaná žaloba, jednání dne 1. 9. 2021 (2x – jednání přesahující dvě hodiny), podání ze dne 9. 9. 2021, jednání dne 27. 10. 2021 (2x – jednání přesahující dvě hodiny), jednání dne 13. 12. 2021 (2x – jednání přesahující dvě hodiny). Soud nepřiznal žalobkyni náhradu DPH, neboť ta v daném případě nejsou splněny podmínky ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně neměla žádného z vyjmenovaných zástupců. 12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 13. Ve věci byly založeny náklady státu, a to na zastupování žalovaného ustanoveným zástupcem, které by měl