22 C 264/2021-120 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 35 171 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země]) s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na webové stránce [webová adresa], uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dne 11. 4. 2018 žalované umožnil čerpat částku 35 170,66 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 4. 4. 2020 nevrátila. Původní věřitel identifikoval poskytované platby variabilním symbolem [číslo] a poskytoval je ve prospěch účtu žalované č. [bankovní účet] Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2019 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z poskytnuté částky od její původní splatnosti, tj. ode dne 5. 4. 2020. Alternativně žalobkyně odůvodnila svou žalobu tím, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši poskytnuté částky jistiny. 2. Žalovaná zůstala po celou dobu neaktivní a k jednání se nedostavila. K jednání se nedostavila ani žalobkyně, která požádala soud o projednání věci ve své nepřítomnosti, čímž se vzdala dobrodiní poučení nedostatcích žaloby a jejího doložení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, přičemž z nařízení jednání přes její souhlas ve smyslu § 115a o. s. ř. muselo být žalobkyni zřejmé, že soud nepokládá v této věci v zásadě za možné rozhodnout jen na základě předložených listin. 3. Z předložených listin zjistil soud následující skutečnosti: 4. Ze„ standardní informace o spotřebitelském úvěru“ (na č. l. 79-80),„ obchodních podmínek platných a účinných od 4. 4. 2018“ (na č. l. 74-78) a listiny označené jako„ smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 11. 4. 2018“ (na č. l. 81-82) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně jednal s žalovanou o uzavření úvěrové smlouvy popsané v žalobě, když jí mělo být na základě této smlouvy umožněno čerpání spotřebitelského revolvingového úvěr do výše 50 000 Kč, a to ve formě opakovaného čerpání. Listiny obsahují údaje žalované, avšak absentuje zcela jakýkoliv projev vůle žalované směřující k uzavření smlouvy. 5. Z listiny označené jako„ Loan application info“ (na č. l. 83) soud nezjistil pro věc ničeho podstatného, když listina sice obsahuje řadu dat, ale bez jejich uvedení do kontextu dalšími tvrzeními žalobkyně nemají tato data pro věc žádnou vypovídající hodnotu. 6. Soud si na návrh žalobkyně vyžádal zprávu [anonymizována dvě slova] ze dne 23. 9. 2021 (na č. l. 60), ze které zjistil, že účet uvedený v úvěrové dokumentaci byl v rozhodné době v dispozici právě žalované. Z výpisů z tohoto účtu za rozhodné období od tvrzeného poskytnutí jistiny do její tvrzené splatnosti (na č. l. 17-69) soud nerozpoznal platby identifikovatelné shodně jak bylo uvedeno v žalobě (prostřednictvím uvedeného VS) ve prospěch účtu žalované, když další identifikaci plateb žalobkyně neposkytla, a to s výjimkou jejich celkového přehledu na listině„ platební informace“ (na č. l. 113), když se zde zřejmě jedná o výzvu původního věřitele adresovanou žalované s platebními informacemi pro zaplacení jednak celkové dlužné jistiny v žalované výši, a dále též blíže neurčených poplatků, úroků a s informacemi o předchozích platbách. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek (na č. l. 84-112) a dalších příloh a především z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 8. 2020 včetně výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 8. 2020 a podacího lístku ze dne 3. 8. 2020 (na č. l. 114-115) soud zjistil, že pohledávky plynoucí z jednání o úvěru byly postoupeny žalobkyni, a ta vyzvala žalovanou k jejich splacení před podáním žaloby. 8. Po skutkové stránce tak soud zjistil, že žalovaná elektronicky jednala s právním předchůdcem žalobkyně o uzavření smlouvy, přičemž mu sdělila údaje o své osobě a svém bankovním účtu, když na základě těchto jednání mělo být žalované umožněno čerpat dočasně poskytnutou částku až do výše 50 000 Kč. Pohledávka z takového čerpání byla ve výši žalované částky postoupena na žalobkyni a žalobkyně vyzvala žalovanou k jejímu zaplacení. 9. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že s žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, tak v této části se žalobkyni svá tvrzení prokázat nepodařilo. V žalobkyní navržených a soudem provedených listinných důkazech sice je obsažen text obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně o úvěrové dokumentaci, byť vzhledem k nekonkrétnosti právně významných tvrzení spíše pouze rámcově, z těchto listin však nevyplývá, že by tyto byly žalované známy a písemně akceptovány, resp. že by na nich, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalované, byl připojen její elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), její podpis prostý, anebo její jiný jasný projev vůle směřující k uzavření úvěrové smlouvy.. Za této situace soud uzavřel, že z těchto listin nelze zjistit, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou skutečně byla uzavřena smlouva ve znění předloženém žalobkyní. Nadto z výpisů z účtu žalované, označeného v listinách a žalobě jako účet, prostřednictvím kterého žalovaná měla čerpat úvěrový rámec, a které soud opatřil vzhledem k důkazním návrhům žalobkyně, nebylo možné bez dalšího identifikovat jakoukoliv čerpanou částku, jako částku byť alespoň související s jednáním popsaným v žalobě, tedy pohledávku později postoupenou žalobkyni, když žalobkyně soudu neposkytla dostatečná právně významná tvrzení jakým způsobem (např. konkrétně kdy a v jaké výši) měl být úvěrový rámec čerpán a tyto skutečnosti zcela zřejmě nevyplynuly ani z důkazních listin. 10. Z tohoto důvodu žalobkyně neunesla svá břemena tvrdit a prokazovat skutečnosti rozhodné pro soudní rozhodnutí, kterýžto stav mohl být zvrácen po poučení soudu poskytnutém při jednání dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně se však k jednání soudu po včasné omluvě nedostavila, čímž naprosto rezignovala na dobrodiní soudem poskytovaných poučení, a jde proto jen k její tíži, že jí příslušná poučení poskytnuta být nemohla. 11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 o. z.). Vztah mezi účastníky posoudil vzhledem k neprokázanosti uzavření úvěrové smlouvy jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.), jak jej žalobkyně alternativně odůvodnila. Ochuzenou (žalobkyní) měla být bez právního důvodu přenechána obohacené (žalované) věc určená podle druhu (poskytnutá částka), k jejímuž vrácení byla žalovaná vyzvána (§ 1958 o. z.) do dne určeného výzvou k zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek by byla tato pohledávka postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). 12. Vzhledem k tomu, že soud posoudil vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení, a provedeným dokazováním nebylo prokázáno ani přenechání tvrzené částky původním věřitelem žalované, tedy ani existenci a oprávněnost nároku žalobkyně plynoucí z bezdůvodného obohacení, nezbylo soudu než žalobu zcela zamítnout. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, neboť procesně zcela úspěšné žalované vzhledem k její procesní pasivitě zjevně žádné náklady ve spojení s tímto řízením nevznikly.