22 C 272/2021-50 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 14. 1. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky v celkové výši 3 636 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s ní uzavřel dne 6. 2. 2020 smlouvu úvěru, prostřednictvím webového rozhraní na stránkách [webová adresa], po provedení v žalobě podrobněji popsaném kontraktačním procesu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku ve výši 3 000 Kč, zaslanou na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku společně s poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, za expres výplatu ve výši 199 Kč, za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a za SMS servis v celkové výši 49 Kč, a to dohodnutým způsobem, když však neuhradil ničeho, a to přes náklady 100 Kč vynaložené na vymáhání dlužné částky, pročež žalobkyně požaduje též zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 90 Kč. 3. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k jednání se nedostavil. K jednání se nedostavila ani žalobkyně, která požádala soud o projednání věci ve své nepřítomnosti. 4. Po skutkové stránce soud zjistil, že osoba disponující s osobními údaji a výpisem z účtu žalovaného elektronicky jednala s právním předchůdcem žalobkyně o uzavření smlouvy, když na základě těchto jednání byla žalovanému dočasně poskytnuta částka 3 000 Kč, a to aniž by bylo řádně a s náležitou péčí zjišťováno, zda dotyčná osoba anebo žalovaný je schopen poskytnutou částku jako úvěr splácet (např. předchozího dne bylo žalovanému poskytnuto stejnou cestou na účet 10 000 Kč stejným poukazcem, aniž by to bylo dle prokázaných skutečností ve vyhodnocení úvěruschopnosti jakkoliv vzato v úvahu). Na účet žalovaného byla právním předchůdcem žalobkyně zaslána částka 3 000 Kč, která byla na účet žalovaného připsána 6. 2. 2016. Žalovaný byl informován výzvou ze dne 6. 11. 2018, informován o existenci pohledávky žalobkyně a vyzván k jejímu zaplacení, resp. vrácení, dlužné částky, a to do 7. 12. 2020 (přípis s výzvou byl žalovanému odeslán 9. 12. 2020 se stanovenou 30 denní lhůtou k plnění). 5. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že s žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, tak v této části se žalobkyni svá tvrzení prokázat nepodařilo. V žalobkyní navržených a soudem provedených listinných důkazech sice je obsažen text obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně, z těchto listin však nevyplývá, že by tyto byly žalovanému známy a písemně akceptovány, resp. že by na nich, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalovaného, byl připojen jeho elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), anebo podpis prostý, když za takový projev vůle nelze dle názoru soudu považovat sdělení údajů z občanského průkazu, popřípadě dalších neověřených údajů, když dispozice s výpisem z účtu neznamená nutně projev vůle právě žalovaného a především neidentifikuje projev vůle právě s předloženým textem smlouvy, když dle předložených listin bylo žalovaným např. sjednáváno více obdobných závazků. Za této situace soud uzavřel, že z těchto listin nelze zjistit, že by mezi žalobkyní a žalovaným skutečně byla uzavřena smlouva ve znění předloženém žalobkyní. Z tohoto důvodu žalobkyně neunesla svá břemena tvrdit a prokazovat skutečnosti rozhodné pro soudní rozhodnutí, kterýžto stav mohl být zvrácen po poučení soudu poskytnutém při jednání dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně se však k jednání soudu po včasné omluvě nedostavila, čímž naprosto rezignovala na dobrodiní soudem poskytovaných poučení, a jde proto jen k její tíži, že jí příslušná poučení poskytnuta být nemohla. 6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 o. z.). Vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Ochuzenou (žalobkyní) byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalovanému) věc určená podle druhu (poskytnutá částka), k jejímuž vrácení byl žalovaný vyzván (§ 1958 o. z.) do dne 7. 12. 2020. Dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k plnění se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny (3 000 Kč) i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné jistiny od prvního dne prodlení až do zaplacení a ve zbytku nárokované nároky sestávající z jistiny neodůvodněné bezdůvodným obohacením, a příslušenství mimo prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 953,56 Kč, přičemž tato částka představuje 64,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82,02 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17,98 %, při vyčíslení předmětu řízení s příslušenstvím k datu rozhodnutí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 636 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.