22 C 299/2020-45 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nezaplaceného nájemného a s ním spojených služeb, resp. bezdůvodného obohacení ve shodné výši, když žalovaná užívala na základě nájemní smlouvy ze dne 23. 6. 2015 ve znění jejích pozdějších dodatků byt [číslo] nacházející se v bytovém domě [adresa] v [obec], a to do 30. 9. 2017, a dále do 31. 12. 2017 bez právního důvodu. Žalovaná však žalobkyni neuhradila přes výzvu bezdůvodné obohacení odpovídající svou výší nájemnému za měsíc říjen 2017 ve výši 4 301 Kč, bezdůvodné obohacení odpovídající svou výší nájemnému za měsíc listopad 2017 ve výši 4 301 Kč a bezdůvodné obohacení odpovídající svou výší nájemnému za měsíc prosinec 2017 ve výši 4 301 Kč, to vše splatné dne 9. 3. 2020; dále částku ve výši 1 481 Kč jako dluh žalované na službách spojených s užíváním bytu za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, splatnou dne 31. 8. 2018, kterou žalobkyně určila jako rozdíl vyúčtovaných energií za toto období ve výši 42 781,69 Kč a uhrazených služeb v částce 41 301 Kč; a dále částku 114 Kč jako poplatku za správu vodoměru SV a TUV á 38 Kč měsíčně za měsíce říjen až prosinec 2020 (chybný rok zřejmě uveden chybou v psaní, vzhledem ke kontextu zbytku žaloby). 2. Žalovaná zůstala po celou dobu neaktivní a k jednání se nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala soud o jednání ve své nepřítomnosti. Soud shledal splnění podmínek ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, a proto ve věci konal jednání a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, v souladu s citovaným ustanovením. 3. Z provedeného dokazování, z listin předložených žalobkyní, zjistil soud následující: 4. Z informací o pozemku (na č. l. 14) soud zjistil, že žalobkyně, jako právnická osoba s předmětem podnikání mj. pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor (viz výpis z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne 23. 10. 2020 na č. l. 23), je vlastnicí pozemku parc. [číslo] na k. ú. [část obce], v obci [obec], na níž se nachází stavba s [adresa], objekt k bydlení – dále též jen bytový dům. 5. Z nájemní smlouvy ze dne 23. 6. 2015 (na č. l. 8-12) soud k věci zjistil, že žalovaná si s žalobkyní dne 23. 6. 2015 jako nájemce sjednala užívání bytu [číslo] v bytovém domě, a to za sjednané nájemné 4 136 Kč měsíčně, a to na dobu tří měsíců, počínaje dnem 1. 7. 2015, která byla dodatkem [číslo] k nájemní smlouvě, ze dne 30. 9. 2015, (na č. l. 5) prodloužena do dne 31. 3. 2016; dodatkem [číslo] k nájemní smlouvě, ze dne 23. 3. 2016, (na č. l. 6) do dne 30. 9. 2016, kterým bylo též zvýšené nájemné na 4 301 Kč měsíčně; dodatkem [číslo] k nájemní smlouvě, ze dne 30. 9. 2016, (na č. l. 7), kterým byl nájem prodloužen do 30. 9. 2017 Nájemní smlouvou bylo sjednáno též pravidelné placení měsíčních záloh na energie a dalších služeb spojených s užíváním bytu, podléhajících ročnímu vyúčtování, které byly stanoveny v příloze nájemní smlouvy, evidenčního listu nájemníka (na č. l. 13), a přehledu, poplatků, nájemného a záloh (na č. l. 13 p. v.), a to částkou 4 627 Kč, včetně paušálně placených služeb spojených s užíváním bytu. Součástí platby byl též sjednaný poplatek za správu vodoměru SV a TUV á 38 Kč měsíčně. Výš těchto plateb je pak zřejmá též z listiny žalobkyně„ opis karty úhrad nájemného z bytu za období: [číslo] – [číslo]“ (na č. l. 17-18) z níž však soud bez dalšího doplnění důkazního návrhu, resp. důkazních tvrzení nezjistil ničeho dalšího. 6. Z protokolu o předání a převzetí bytu (na č. l. 16) soud zjistil, že tento je datovaný dnem 31. 12. 2017 a byl sepsán o dotčeném bytě [číslo] v bytovém domě, popisuje stav bytu s poznámkami byt na deratizaci + vystěhování, a dále, že nájemné ukončeno ke dni 31. 12. 2017. Protokol zjevně neobsahuje podpis žalované shodný s nájemní smlouvou. 7. Z listiny označené jako„ vyúčtování služeb za období 1. 1. 2017 – 31. 12. 2017“ (na č. l. 21-22) soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované za žalované označené období za užívání bytu celkem částku 42 781,69 Kč, na níž mělo být na zálohách zaplaceno 55 068 Kč, tedy měl vzniknout přeplatek 12 286,31 Kč. Listina obsahuje také další údaje, které však bez doplnění důkazního návrhu, resp. žalobních tvrzení, nemají vypovídací hodnotu, např. údaj o celkovém nákladu na odběrná místa 28 951,65 Kč, dluh z nezaplacených předpisů k 31. 12. 2017 - 26 784 Kč, penále – 911 Kč, nedoplatek celkem – 15 409 Kč, zápočet dluhu na předpis za období 2017 2017 celkem 12 286 Kč. Na okraj soud podává, že listina neobsahuje signaci žalovanou a splatnost nedoplatku má nastat do 31. 7. 2018. 8. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 6. 3. 2020 a dodejky (na č. l. 19-20) soud zjistil, že touto vyzvala žalobkyně žalovanou ve spojení s žalovaným nárokem k zaplacení částky ve výši 14 498 Kč, a to do 7 dnů od doručení této výzvy, která byla doručena žalované dne 10. 3. 2020, tj. do 17. 3. 2020. 9. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 10. Žalovaná užívala na základě nájemní smlouvy ze dne 23. 6. 2015 ve znění jejích pozdějších dodatků byt [číslo] nacházející se v bytovém domě [adresa] v [obec], ve vlastnictví žalobkyně, a to do 30. 9. 2017, a dále do 31. 12. 2017 měla tento byt bez právního důvodu v dispozici, jak vyplynulo z uzavřených smluv a listiny označené jako protokol o předání a převzetí bytu, z níž lze dle názoru soudu dovodit, že byt se zpět do dispozice žalobkyně dostal až dne 31. 12. 2017, když žalovanou nebylo tvrzeno či prokázáno, že by byt odevzdala zpět žalobkyni dříve, např. s ukončením nájmu. Za užívání bytu bylo naposledy sjednáno nájemné ve výši 4 301 Kč měsíčně a v souvislosti s nájmem se žalovaná zavázala též platit měsíčně na službách spojených s užíváním bytu částku 4 627 Kč, včetně paušálně placeného poplatku za správu vodoměru SV a TUV á 38 Kč měsíčně, jak plyne z evidenčního listu, jenž byl přílohou nájemní smlouvy a přehledu, poplatků, nájemného a záloh, zbylá část služeb podléhala ročnímu vyúčtování. V souvislosti s užíváním bytu po žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení 14 498 Kč, a to do 17. 3. 2020, jak plyne z předžalobní výzvy a její dodejky. 11. Naopak nebylo prokázáno, že by žalované vůči žalobkyni vznikl dluh na službách spojených s užíváním bytu ve výši 1 481 Kč, a to ať už za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, popřípadě za dobu trvání nájemního vztahu do 30. 9. 2017, anebo za dobu po jeho ukončení do odevzdání bytu zpět žalobkyni, neboť takovou skutečnost nelze dovodit ani z listiny označené jako„ vyúčtování služeb za období 1. 1. 2017 – 31. 12. 2017“ ani z listiny„ opis karty úhrad nájemného z bytu za období: 201507 – 201807“, a to ani jako skutečnost odůvodňující takový nárok z řádného vyúčtování služeb ani jako nárok z obohacení bez právního důvodu v této výši. Nedostatečnost doložení tohoto nároku mohla být žalobkyní zvrácena při soudním jednání, po poučení žalobkyně o nedostatcích jejích žalobních tvrzení a nedostatcích jejich doložení spojených s výzvou k jejich doplnění ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., kteréhož dobrodiní se však žalobkyně svou neúčastí na jednání vzdala. 12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 13. Soud se zabýval nárokem na vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení, resp. právním titulem pro nároky za rozhodné období od září do prosince 2017 ve výši sjednaného nájemného a plateb spojených s užíváním bytu, který právně hodnotil dle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen„ o. z.”, kterým se dle § 9 odst. 2 o. z. řídí soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. 14. Dle § 2285 o. z., pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. 15. S ohledem na skutkový závěr, že původní nájemní vztah skončil k 30. 9. 2017 a nejpozději k 31. 12. 2017 byl již byt zpět v dispozici žalobkyně, nemá soud za to, že by po 30. 9. 2017 trval nájemní vztah ve smyslu § 2285 o. z., tedy je nutné na dispozici žalované s bytem po rozhodné období hledět jako na užívání bez právního titulu, resp. náhradu za pozdní odevzdání bytu. 16. Dle § 2295 o. z., pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. 17. Vzhledem ke skutečnosti, že k odevzdání bytu došlo nejpozději k 31. 12. 2017, po skončení nájmu ke dni 30. 9. 2017, vzniklo žalobkyni ve smyslu § 2295 o. z. nepochybně právo na nárok ve výši tří měsíčních nájmů á 4 301 Kč (tj. 12 903 Kč). 18. Žalovaná po r