22 C 89/2021-59 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně tento nárok odůvodnila tím, že s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, přes webové rozhraní [webová adresa]“ uzavřela její právní předchůdkyně dne 3. 8. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na částku 4 000 Kč, kterou převedla na účet žalovaného a žalovaný se jej zavázal splatit do určeného data i s poplatkem za jeho poskytnutí, což neučinil, a to přes zaslání výzvy k zaplacení. Žalovaný byl informován o postoupení pohledávky žalobkyni. 3. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k jednání se nedostavil. K nařízenému jednání se nedostavila ani žalobkyně a vzdala se tak dobrodiní poučení o nedostatcích svých žalobních tvrzení a jejich doložení. 4. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaný elektronicky jednal s právní předchůdkyní žalobkyně o uzavření smlouvy, když na základě těchto jednání byla žalovanému poskytnuta částka 4 000 Kč, která byla dne 6. 8. 2018 připsána na účet žalovaného. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k jejímu vrácení výzvou ze dne 26. 5. 2020, když ten byl současně informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. 5. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že s žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, resp. smlouva o zápůjčce, a to v předloženém znění, tak v této části se žalobkyni svá tvrzení prokázat nepodařilo. V žalobkyní navržených a soudem provedených listinných důkazech je sice obsažen text obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně, z těchto listin však nevyplývá, že by tyto byly žalovanému známy a jím písemně akceptovány, resp. že by na nich, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalované, byl připojen např. jeho elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Za této situace soud uzavřel, že z těchto listin nelze zjistit, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným skutečně byla uzavřena smlouva ve znění předloženém žalobkyní. Z tohoto důvodu žalobkyně neunesla svá břemena tvrdit a prokazovat skutečnosti rozhodné pro soudní rozhodnutí, kterýžto stav mohl být zvrácen po poučení soudu poskytnutém při jednání dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně se však k jednání soudu po včasné omluvě nedostavila, čímž naprosto rezignovala na dobrodiní soudem poskytovaných poučení, a jde proto jen k její tíži, že jí příslušná poučení poskytnuta být nemohla. 6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 o. z.). Vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Ochuzenou (žalobkyní) byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalovanému) věc určená podle druhu (částka 4 000 Kč), k jejímuž vrácení byl žalovaný vyzván (§ 1958 o. z.) výzvou ze dne 26. 5. 2020. Dnem následujícím po doručení výzvy k plnění se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Smlouvou o postoupení pohledávek byla tato pohledávka postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny (4 000 Kč) i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné jistiny od prvního dne prodlení až do zaplacení a ve zbytku nárokované úroky z prodlení zamítl jako nedůvodné. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 091,44 Kč, přičemž tato částka představuje 73,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13,35 % - při zvážení příslušenství vyčísleného k datu vyhlášení rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.