29 C 340/2021-97 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 14 750 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně (resp. její právní předchůdce [právnická osoba]) prostřednictvím webových stránek [webová adresa] poskytla dne [datum] žalované revolvingový úvěr na sjednaný úvěrový rámec ve výši 35 000 Kč. Žalobkyně (resp. její právní předchůdce) řádně posoudila úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 32 137,38 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni (resp. jejímu právnímu předchůdci) vrátit úvěr včetně úroků z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně, poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky. Dlužná částka ke dni postoupení činila celkem částku ve výši 14 000 Kč na jistině, 750 Kč účelně vynaložené náklady spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 017,01 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání. Z listin založených ve spise (smlouvy o úvěru, předžalobní výzvy, smlouvy o postoupení pohledávek, obchodních podmínek, doplnění žaloby a dalších listinných důkazů) soud zjistil, že mezi žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem) a žalovanou byla uzavřena elektronicky dne [datum] smlouva o úvěru prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba], [webová adresa], v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec do výše 35 000 Kč a žalovaná se zavázal hradit úvěr splátkách. Žalovaná čerpala celkem částku ve výši 32 137,38 Kč a čerpaný úvěr se zavázala hradit ve splátkách, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12, 5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy do 30. dne v měsíci. Žalovaná však čerpaný úvěr následně přestala splácet, a jak plyne z posledního výpisu z úvěrového účtu (čl. 14), zůstatek jistiny úvěru činil částku 14 737,27 Kč (výpis k [měsíc/rok]), žalobce v žalobě pak požadoval pouze částku 14 000 Kč na dlužné jistině, splatnou dle výpisu k [datum]. Ode dne následující pak žalobce také požadoval zákonný úrok z prodlení. Dále žalobci vznikl nárok na smluvený poplatek dle čl. VI. odst. 1 písm. a) smlouvy (věřitel má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč, věřiteli ke dni vydání posledního výpisu vznikl nárok na účelně vynaložené náklady v celkové výši 750,00 Kč). Žaloba byla v této části shledána jako důvodná, když žalovaná žalobci ani jeho právnímu předchůdci ani přes výzvu ničeho neuhradila. Soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). 4. Dále soud žalobu co do částky kapitalizovaného úroku ve výši 4 017,01 Kč zamítl (výrok II. tohoto rozsudku). Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 plyne, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 5. V dané věci žalobkyně v žalobě pouze obecně uvedla, že [právnická osoba] následně prověřila totožnost dlužníka, kladně posoudila jeho úvěruschopnost a na základě tohoto zhodnocení zaslala dlužníkovi nabídku k uzavření smlouvy o úvěru. K výzvě soudu, aby toto posouzení úvěruschopnosti upřesnila, pouze uvedla, že v daném případě se, bohužel, nedochovaly další podklady k ověřování úvěruschopnosti žalovaného, než ty které byly soudu dosud předloženy, nemůže je tak zdejšímu soudu přeložit, protože je nemá k dispozici. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru tak neprokázala, že by dostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neplatná, co do ujednání o úroku. Viz i nález Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18. Navíc, soud doplňuje, že sjednaná výše úroku ve výši 8,5 % měsíčně (tj. 102 % ročně) je v rozporu s dobrými mravy. Z obou těchto důvodů tedy soud žalobu co do kapitalizovaného úroku výrokem pod bodem II. zamítl. 6. Při právním posouzení soud vycházel zejména z příslušných ustanovení občanského zákoníku, zejména § 2395 a následující občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. upravujících úvěrovou smlouvu. 7. Věc soud právně posoudil podle § 2395 a následující občanského zákoníku dle smlouvy o úvěru, pokud jde o příslušenství pohledávky, § 513 obč. zák. ve spojení s ust. § 1 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 8. Podle § 2395 obč. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 odst. 1 platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 1970 obč. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 580 odst. 1 obč. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 obč. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Zákonný úrok z prodlení tak byl žalobkyni přiznán dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 750 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. [příjmení] odměnu již soud nepovažoval za přiměřenou povaze a složitosti věci, a to i s přihlédnutím k jiným obdobným žalobám podaným u zdejšího soudu (např. 22 C 397/2021, 14 C 381/2021). 15. Za další písemné podání žalobkyně (ze dne [datum] a [datum]), obsahující doplnění žaloby, soud žalobkyni náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta již nepřiznal, neboť skutečnosti v něm uvedené měly být součástí žaloby, a nelze jej tak považovat za účelně provedený úkon právní služby. 16. Míra úspěchu po odečtení neúspěchu ve věci tak činila 57,19 % (žalováno 18.767,01 Kč, úspěch 14.750 Kč) ve smyslu § 142 o.s.ř. Celkovou částku nákladů řízení 2.252 Kč pak soud s ohledem na poměrný úspěch pokrátil x 57,19 % dle výše uvedeného na částku 1.273 Kč, kterou jako náhradu nákladů řízení žalobci výrokem III. rozsudku přiznal. 17. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 18. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s