29 C 436/2021-51 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 21 535,38 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela Smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] ze dne [datum]. Na základě této smlouvy žalobkyně zřídila a vedla žalovanému účet stavebního spoření a dne [datum] mu poskytla překlenovacím úvěru ve výši 50 000 Kč za účelem modernizace, rekonstrukce a údržby stavby, který byl po splnění smluvních podmínek převeden na úvěr ze stavebního spoření dne [datum]. Žalovaný se zavázal sjednaný úvěr splácet řádně a včas, tuto povinnost žalovaný následně porušil a žalobkyně ke dni [datum] úvěr zesplatnila. Žalobkyně má tak dle žaloby za žalovaným pohledávku ve výši 21535,38 Kč s úrokem ve výši 4,80 % ročně z částky 21 535,38 Kč od [datum] do zaplacení a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 535,38 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný dle žaloby žalobkyni ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise (smlouvy, úvěrovými podmínkami, výpisem z účtu, upomínky a dalších listinných důkazů) soud zjistil, že mezi žalobkyní (dříve pod názvem [anonymizováno 5 slov]) a žalovaným byla uzavřena smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému překlenovací úvěr do sjednané výše úvěrového limitu 50 000 Kč, který čerpal dne [datum], který splácel žalovaný ve splátkách po 350 Kč měsíčně (200 Kč splátka úroku, 150 Kč úhrada stavebního spoření) (poskytnutý úvěr ve výši 50 000 Kč byl následně při převodu na úvěr žalobkyní ponížen o naspořenou částku v celkové výši 20 247,74 Kč) a následně po splnění smluvních podmínek (které žalovaný splnil dne [datum]) úvěr do výše 29 783 Kč úrokem 4,8 % ročně (původně sjednáno 3,7 % ročně) a žalovaný se zavázal hradit úvěr měsíčních splátkách ve výši 350 Kč vždy do 15. dne kalendářního měsíce, od [měsíc/rok] [rok] do termínu splatnosti poslední splátky původně stanovené na den [datum]. Žalobkyně při uzavírání úvěru posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti, když ve lhůtě splatnosti dlužnou splátku neuhradil (dluh byl ke dni [datum] zesplatněn, žalovaný neuhradil splátky za [období] [anonymizováno] [číslo]), čímž se ocitl v prodlení. Žalovaný následně uhradil žalobkyni celkem částku ve výši 15 000 Kč (dne [datum] uhradil 10 000 Kč a dne [datum] uhradil 5 000 Kč). Žalovanému vznikl vůči žalobkyni dluh ve výši 21 535,38 Kč (dlužná jistina úvěru po zohlednění plateb žalovaného) s úrokem ve výši 4,80 % ročně z částky 21 535,38 Kč od [datum] do zaplacení a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 535,38 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně ničeho neuhradil. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl. 4. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je důvodný a podložený příslušnými důkazy, jak je výše uvedeno. 5. Při právním posouzení soud vycházel zejména z příslušných ustanovení občanského zákoníku, zejména § 2395 a následující občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. upravujících úvěrovou smlouvu. 6. Věc soud právně posoudil podle § 2395 a následující občanského zákoníku dle smlouvy o úvěru (a z.č. 96/1993 Sb.), pokud jde o příslušenství pohledávky, § 1970 obč. zák. ve spojení s ust. § 1 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 7. Podle § 2395 obč. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2399 odst. 1 platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle § 1970 obč. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Zákonný úrok z prodlení tak byl žalobkyni přiznán dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 11. Podle § 2048 obč.z. platí, že jednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 12. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 138,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 862 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 535,38 Kč sestávající z částky 1 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 840 Kč ve výši 1 436,40 Kč. Soud žalobci přiznal odměnu dle § 14b AT (žaloba na ustáleném vzoru), když jinou odměnu již nepovažoval za přiměřenou složitosti věci a hodnotě dlužné částky. 14. Za další písemné podání žalobkyně, obsahující doplnění žaloby na výzvu soudu, soud žalobkyni náhradu odměny advokáta již nepřiznal, neboť skutečnosti v něm uvedené měly být součástí žaloby, a nelze jej tak považovat za účelně provedený úkon právní služby. 15. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 16. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod