30 C 370/2021-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení 9.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, s tím, že bylo ujednáno, že žalovaná tyto peněžní prostředky s příslušenstvím vrátí nejpozději do 15.3.2019. Žalovaná ovšem povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované taktéž vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 3.000 Kč, když ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve smlouvě, a to tak, že v případě prodlení byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 9.972,21 Kč složené z nezaplacené jistiny ve výši 6.000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 3.000 Kč, z nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 822,21 Kč, jakož i příslušenství a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), jsou splněny, a proto k projednání věci nenařizoval jednání. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, s tím, že bylo ujednáno, že žalovaná tyto peněžní prostředky s příslušenstvím vrátí nejpozději do 15.3.2019. Žalovaná ovšem povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované taktéž vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 3.000 Kč, když ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve smlouvě, a to tak, že v případě prodlení byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 9.972,21 Kč složené z nezaplacené jistiny ve výši 6.000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 3.000 Kč, z nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, když žalované byly zaslány tři upomínky, přičemž ve smlouvě byl ujednán poplatek ve výši 50 Kč za jednu upomínku, a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 822,21 Kč. Žalovaná, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, na dlužnou částku ničeho nezaplatila. 5. Lze uzavřít, že žalovaná dosud nezaplatila částku 9.972,21 Kč. 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), na jejímž základě úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalované) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaná) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit v termínu splatnosti (§ 2395 NOZ). Uvedená povinnost byla žalovanou porušena, čímž se ocitla v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalované vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (za období od 16.3.2019 do 10.8.2020 kapitalizovaný částkou ve výši 822,21 Kč), když v důsledku této skutečnosti jí rovněž vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu dle § 2048 a násl. NOZ, když její maximální výše je limitována § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, pročež se (právní předchůdkyně) žalobkyně správně domáhala smluvní pokuty toliko ve výši 3.000 Kč. Nárok žalobkyně na uhrazení nákladů za upomínání žalované ve výši 150 Kč (3 x 50 Kč) soud posoudil jako důvodný nárok na příslušenství spojený s uplatněním sporné pohledávky (§ 513 NOZ). Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ). 7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě zcela vyhověl (výrok I.). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9.150 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.