30 C 405/2021-27 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu § 26 odst. 4 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o Policii“), neboť dne [datum] byla [jméno] [příjmení], [datum narození], toho času svěřenec výchovného zařízení VÚM [obec], zajištěna příslušníky Policie České republiky (dále jen„ Policie ČR“), neboť se nevrátila v určené době zpět z povolené vycházky do VÚM [obec]. Jmenovaná byla převezena služebním vozidlem Policie ČR z OOP [obec], kam byla jmenovaná Policií ČR po zajištění předvedena k provedení nezbytných úředních úkonů a dále pak do DDÚ [obec], [ulice a číslo]. Převoz jmenované dne [datum] si vyžádal jízdu služebního vozidla [značka automobilu], [anonymizována tři slova], [registrační značka] na trase [obec] - [obec] - [obec], když služební vozidlo najelo celkem 130 km. Vyčíslení náhrad za použití předmětného služebního vozidla bylo provedeno na základě údajů z jeho technického průkazu ve smyslu § 1 a § 4 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, v platném znění, přičemž vyčíslená částka činí 879 Kč. Z § 26 odst. 4 zákona o Policii mj. vyplývá, že zajistí-li převezení osoby Policie ČR, má převezená osoba nebo její zákonný zástupce povinnost uhradit náklady převozu. S ohledem na věk jmenované se žalobkyně uhrazení částky ve výši 879 Kč domáhá na zákonných zástupcích jmenované. Tito byli žalobkyní vyzváni k úhradě předmětné částky, ve stanovené lhůtě, jakož ani později, však ničeho neuhradili. Žalobkyně se proto podanou žalobou na žalovaných domáhá zaplacení, a to společně a nerozdílně, částky ve výši 879 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. 3. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili a po celé řízení byli zcela pasivními. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že dne [datum] byla [jméno] [příjmení], [datum narození], tj. dcera žalovaných, a zároveň tehdy i svěřenec výchovného zařízení VÚM [obec], zajištěna příslušníky Policie České republiky, neboť se nevrátila v určené době zpět z povolené vycházky do Výchovného ústavu, [anonymizováno 11 slov] [obec]. Jmenovaná byla převezena služebním vozidlem [stát. instituce], kam byla jmenovaná Policií ČR po zajištění předvedena k provedení nezbytných úředních úkonů a dále pak do [příjmení] diagnostického ústavu, [anonymizováno 12 slov], [obec] (dále jen„ DDÚ [obec]“, [ulice a číslo], [obec]. Převoz jmenované dne [datum] si vyžádal jízdu služebního vozidla [značka automobilu], [anonymizována tři slova], [registrační značka] na trase [obec] - [obec] - [obec], když služební vozidlo najelo celkem 130 km. Průměrná spotřeba vozidla činí 8,36 l /100 km. Vyčíslení náhrad za použití předmětného služebního vozidla bylo provedeno na základě údajů z jeho technického průkazu ve smyslu § 1 a § 4 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, v platném znění, přičemž vyčíslená částka činí 879 Kč. Žalovaní byli žalobkyní vyzváni k úhradě předmětné částky, tito ovšem ve stanovené lhůtě, jakož ani později, na dlužnou částku ničeho neuhradili. 6. Dle § 26 odst. 4 zákona o Policii platí, že zajistí-li policista osobu nezletilou nebo osobu, která není trestně odpovědná, je povinen informovat o této skutečnosti neprodleně jejího zákonného zástupce, opatrovníka nebo školské anebo výchovné zařízení, ze kterého osoba utekla, nebo jiné obdobné zařízení, ve kterém je tato osoba umístěna na základě rozhodnutí soudu anebo na základě souhlasu zákonných zástupců anebo opatrovníka. Zákonný zástupce, opatrovník nebo uvedené zařízení jsou povinni bez zbytečného odkladu zajistit odvoz této osoby z útvaru, v němž je osoba zajištěna. Zajistí-li policie výjimečně převezení osoby sama, má tato osoba, její zákonný zástupce nebo opatrovník povinnost uhradit náklady převozu. Policie zajištěnou osobu, která utekla z výkonu ústavní výchovy, ochranné výchovy nebo předběžného opatření, převeze na nejbližší záchytné pracoviště diagnostického ústavu, pokud není školské zařízení, z něhož osoba utekla, blíže než toto záchytné pracoviště. 7. Z listinných důkazů je patrné, že dcera žalovaných byla dne [datum] nejprve zajištěna Policií ČR a následně jí byla převezena do DDÚ [obec]. V souvislosti s touto cestou vozidlo Policie ČR najelo 130 km. Policii ČR tímto vznikly náklady ve výši 879 Kč, která sestávají z nákladů na provoz vozidla (130 km x 4,20 Kč km = 546 Kč) a z nákladů na pohonné hmoty (32 Kč l při průměrné spotřebě vozidla 8 l /100 km – najeto celkem 130 km = 332,80 Kč). 8. Z dikce § 26 odst. 4 zákona o Policii plyne, že v případě nezletilé osoby (jmenované), když jmenovaná byla v době jejího zajištění a převozu Policií ČR nesporně nezletilou osobou ve smyslu § 30 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), neboť v té době ještě nedovršila ani 14 let věku, která byla zajištěna a převezena Policií ČR do DDÚ [obec], jsou její zákonní zástupci, tj. v posuzované věci žalovaní, povinni uhradit společně a nerozdílně náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s převozem jejich dcery z [obec] do DDÚ [obec]. Žalovaní, ač byli vyzváni k úhradě předmětné částky, zákonnou povinnost ve stanovené lhůtě, tj. nejpozději do 29.9.2020, nesplnili, čímž se následující den, tj. dne 30.9.2020, ocitli v prodlení s plněním peněžitého dluhu dle § 1968 NOZ. Žalobkyni tak vedle práva na náhradu nákladů na převoz ve smyslu § 26 odst. 4 zákona o Policii vzniklo v důsledku prodlení žalovaných ještě právo požadovat po žalovaných úrok z prodlení dle § 1970 NOZ, a to ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. 9. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky. 11. Dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ SOP“) je navrhovatel (žalobkyně) v tomto řízení od soudního poplatku osvobozen. Dle § 2 odst. 3 SOP platí, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je v tomto řízení od soudního poplatku osvobozena, jakož i s přihlédnutím ke skutečnosti, že jejímu návrhu bylo vyhověno, vznikla žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně za toto řízení soudní poplatek ve výši 1.000 Kč. Jeho výše byla stanovena dle sazebníku soudních poplatků - položka 1, bod 1, písm. a). S ohledem na právě uvedené proto soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, a to do tří od právní moci tohoto rozsudku. 12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 13. Vzhledem k tomu, že na straně žalovaných se jedná o solidární závazek, soud jim uložil, aby povinnosti vyplývající z tohoto rozsudku zaplatili společně a nerozdílně (§ 1872 odst. 1 NOZ).