30 C 432/2021-14 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 25.170 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 27.270 Kč, který měl žalovaný splatit prostřednictvím pravidelných týdenních splátek ve výši 455 Kč. Žalovaný zaplatil žalobkyni toliko částku ve výši 2.100 Kč, s tím, že dále již ničeho nezaplatil, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 25.170 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč (jistina), které měl žalovaný splatit prostřednictvím pravidelných týdenních splátek ve výši 455 Kč. Žalovaný měl celkem zaplatit 27.270 Kč, když tato částka kromě jistiny ve výši 15.000 Kč obsahuje ještě úrok (2.970 Kč), poplatek za zpracování a doručení úvěru (4.500 Kč) a poplatek za hotovostní inkaso splátek (4.800 Kč). Žalovaný zaplatil žalobkyni toliko částku ve výši 2.100 Kč, s tím, že dále již ničeho nezaplatil, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. 5. Lze tak uzavřít, že žalovaný žalobkyni dosud nezaplatil/nevrátil částku ve výši 25.170 Kč (27.270 Kč – 2.100 Kč). 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), na základě této smlouvy byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit ujednaný poplatek za poskytnutí úvěru, úrok a poplatek za hotovostní inkaso splátek (§ 2395 NOZ). Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, když zaplatil pouze částku ve výši 2.100 Kč, čímž se ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu (§ 1968 NOZ). Za období prodlení, když žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 6.5.2020, žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni ještě úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.007 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.007 Kč. 9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.