30 C 526/2021-24 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení 7.496 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně s žalovaným, jakožto podnikatelem, uzavřela dne [datum] smlouvu o půjčce, na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 2.000 Kč, s tím, že bylo ujednáno, že žalovaný tyto peněžní prostředky s příslušenstvím vrátí nejpozději do 19.7.2019. Smluvními stranami byl sjednán smluvní úrok ve výši 560 Kč. Žalovaný ovšem povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, nesplnil. Žalobkyně proto žalovanému vyúčtovala smluvní úrok z prodlení ve výši 2 % denně z dlužné částky za období 30 dnů, tj. celkem částku 1.536 Kč. Žalobkyně se rovněž domáhala nákladů spojených s uplatněním pohledávky v paušální výši 3.000 Kč. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky v celkové výši 7.496 Kč a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), jsou splněny, a proto k projednání věci nenařizoval jednání. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu, na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 2.000 Kč, s tím, že bylo ujednáno, že žalovaný tyto peněžní prostředky s příslušenstvím vrátí nejpozději do 19.7.2019. Úroková sazba byla sjednána ve výši 560 Kč. Peněžní prostředky ve výši 2.000 Kč byly žalovanému převodem na bankovní účet poskytnuty dne 22.5.2019. Žalovaný ovšem povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, nesplnil, když poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nevrátil a nezaplatil sjednaný úrok. Žalobkyně proto žalovanému vyúčtovala smluvní úrok z prodlení ve výši 2 % denně z dlužné částky za období 30 dnů, tj. celkem částku 1.536 Kč. 5. Žalobkyně se rovněž na žalovaném domáhala zaplacení nákladů ve výši 3.400 Kč, které měly žalobkyni vzniknout tím, že se žalovaný ocitl v prodlení s vracením poskytnutých peněžních prostředků. Z této částky, jak bude dále vysvětleno, shledal soud jako důvodnou a tedy i oprávněnou toliko částku ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč). 6. Lze uzavřít, že žalovaný žalobkyni nezaplatil částku ve výši 4.496 Kč. 7. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), na základě které byl zapůjčitel (žalobkyně) povinen přenechat vydržiteli (žalovanému) zastupitelnou věc (peněžní prostředky ve výši 2.000 Kč) tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, a to včetně ujednaného úroku ve výši 560 Kč ročně. Žalobkyně svoji povinnost splnila, avšak povinnost žalovaného splněna nebyla, když žalovaný žalobkyni ničeho nevrátil a nezaplatil sjednaný úrok. Žalovaný se proto ocitl v prodlení s vrácením poskytnutých peněžních prostředků dle § 1968 NOZ, a to ode dne 20.7.2019, pročež od tohoto dne má žalobkyně právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení ve výši 2 % denně z dlužné částky, jak bylo smluvními stranami ujednáno ve smlouvě (čl. 8), a to za prvních třicet dnů prodlení, tj. částku ve výši 1.536 Kč. 8. Soud dále jako důvodný vyhodnotil nárok žalobkyně na zaplacení nákladů na sepsání a odeslání výzvy k úhradě, které byly sepsány k 31. a 50. dni prodlení žalovaného (čl. 8 smlouvy), tj. částku ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč). 9. S ohledem na výše uvedené soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 4.496 Kč. 10. Soud však jako nedůvodný vyhodnotil nárok žalobkyně na zaplacení paušálních nákladů ve výši 3.000 Kč, jež měly žalobkyni vzniknout v souvislosti s tím, že se žalovaný ocitl v prodlení (čl. 8 smlouvy). Soud pokládá částku ve výši 3.000 Kč, která je navíc stanovena paušálně, aniž by jakkoliv zohledňovala reálné konkrétní náklady, které žalobkyni mohly vzniknout v souvislosti s prodlením žalovaného, když tedy vůbec není postaveno najisto, zda žalobkyni nějaké náklady vlastně vznikly, s přihlédnutím k výši částky, jež byla žalovanému žalobkyní poskytnuta, oproti žalobkyni za zcela nepřiměřenou. 11. Soud nezpochybňuje, že žalobkyni s administrací dlužníků jistě mohou vzniknout určité konkrétní náklady. Pakliže by žalobkyně uvedla, jaké konkrétní a prokazatelné náklady jí v souvislosti s prodlením dlužníka vznikly, soud by jí takový nárok pravděpodobně přiznal. Nelze ovšem akceptovat, aby takový postup byl obcházen požadavkem na paušální náhradu nákladů, jestliže se jedná o nepřiměřenou výši nákladů. 12. Pokud žalobkyně ve prospěch názoru, že náklady ve výši 3.000 Kč nejsou nepřiměřené, argumentuje tím, že prodlení žalovaného trvá více než 675 dnů, když zároveň zdůrazňuje motivační funkci takto vysokých nákladů, aby žalovaný (dlužník) plnil dobrovolně, soud připomíná, že takováto argumentace by v obecné rovině byla přípustná tehdy, aniž by však soud jakkoliv hodnotil výši takové částky, pakliže by žalobkyně požadovala na žalovaném ujednanou smluvní pokutu. V takovém případě je možno prostřednictvím výše sjednané smluvní pokuty mj. i zdůraznit motivační funkci smluvní pokuty. Pakliže ovšem žalobkyně požaduje náklady, které jí měly vzniknout tím, že se žalovaný ocitl v prodlení, soud musí opětovně akcentovat, že dle jeho názoru se musí jednat o reálné náklady, které žalobkyni skutečně vznikly, a nikoliv toliko o paušální náklady. 13. Lze shrnout, že soud nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 3.000 Kč, jakožto nákladů, které jí měly vzniknout v důsledku prodlení žalovaného, a to z důvodu jeho nepřiměřenosti v porovnání s výší poskytnutých peněžních prostředků, jakož i s přihlédnutím k tomu, že se jedná o paušální náklady, posoudil jako nedůvodný. Soud čl. 8 smlouvy vyhodnotil jako absolutně neplatný dle § 588 NOZ, když obsah zmíněného článku smlouvy vychyluje práva výrazně a neakceptovatelně ve prospěch žalobkyně, pročež se toto konkrétní ustanovení smlouvy zjevně příčí dobrým mravům. V takovém případě soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu, tj. z úřední činnosti. 14. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu co do částky 3.000 Kč jako nedůvodnou zamítl. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 758,48 Kč, přičemž tato částka představuje 19,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7.496 Kč sestávající z částky 1.000 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 1.000 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. 16. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.