33 C 179/2021-57 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky shora uvedené s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smlouvy o půjčce č. 318925062 uzavřené dne 22. 8. 2007 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], jež postoupila tuto pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizováno], která následně postoupila tuto pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dle žalobkyně žalovaný svůj dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně uznal co do důvodu a výše. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. Ve věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalobkyně je právnickou osobou sídlící na [země]. Pravomoc českých soudů věc rozhodnout vyplývá z čl. 17 odst. 1 písm. b) a čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť jde o spor ze spotřebitelské smlouvy, kdy původní věřitelka zaměřuje svou činnost na Českou republiku, kde má žalovaný bydliště. Ze stejného důvodu je podle čl. 6 odst. 1 nařízené Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, rozhodným právem české právo, které proto soud na věc aplikoval. Soud má žalobkyní tvrzené skutečnosti za prokázané. [právnická osoba], [IČO], a žalovaný se dne 22. 8. 2007 dohodli, že tato společnost zapůjčí žalovanému částku 12 000 Kč, za což se žalovaný zaváže zaplatit souhrnný poplatek v částce 8 352 Kč, přičemž tento svůj celý peněžitý závazek splní v 53 týdenních splátkách po 384 Kč; téhož dne žalovaný převzal v hotovosti 15 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o půjčce č. 318925062). [právnická osoba] a [země] [právnická osoba] [anonymizováno], jiné reg. č. [číslo] [číslo], se dne 19. 6. 2015 dohodly, že výše uvedená pohledávka za žalovaným se postupuje na [právnická osoba] [anonymizováno], přičemž se na smlouvu o postoupení aplikuje české právo (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek z 19. 6. 2015). Dne 10. 5. 2016, resp. dne 12. 5. 2016, [právnická osoba] [anonymizováno] s žalovaným uzavřela tzv. splátkovou dohodu, dle níž žalovaný mj. uznal svůj dluh co do důvodu i výše a zavázal se uhradit částku 13 376,78 Kč z titulu pohledávky ze smlouvy č. 318925062 původně vzniklé společnosti [právnická osoba], a to ve splátkách do 27. 12. 2017 (zjištěno ze splátkové dohody z 12. 5. 2016). Psaním ze 17. 9. 2018 [právnická osoba] [anonymizováno] informovala žalovaného, že výše uvedená pohledávka přešla dle smlouvy o postoupení pohledávky dne 24. 8. 2018 na žalobkyni (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze 17. 9. 2018 a poštovního podacího archu z 19. 9. 2018). O pravosti a pravdivosti předložených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Důkazy jednoznačně vedou k prokázání tvrzení žalobkyně. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný si od společnosti [právnická osoba] půjčil dne 22. 8. 2007 částku 12 000 Kč, již se zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce 8 352 Kč v 53 týdenních splátkách. Předmětnou pohledávku společnost [právnická osoba] postoupila na [právnická osoba] [anonymizováno], která si s žalovaným ve splátkové dohodě sjednala, že žalovaný mj. uhradí částku 13 376,78 Kč ve splátkách do 27. 12. 2017 [právnická osoba] [anonymizováno] následně předmětnou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013. Uzavřením smlouvy o půjčce vznikla dlužníkovi (zde žalovanému) povinnost vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu (zde peníze) věřiteli (zde společnosti [právnická osoba]), a to včetně souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky (tzv. půjčka za úplatu). Splatnost dluhu již nastala, neboť marně uplynula sjednaná lhůta splatnosti, a to i ta, na níž se žalovaný dohodl s právní nástupkyní společnosti [právnická osoba], totiž [právnická osoba] [anonymizováno], na niž byla pohledávka za žalovaným podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění od 1. 1. 2014 (dále též„ o. z.“), postoupena. Zmíněná dohoda má znaky nejen změny závazku ve smyslu § 1901 o. z., když v ní byla upravena nová doba splatnosti, ale také uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z., neboť v ní žalovaný výslovně uznal předmětný dluh co do důvodu i výše. Žalovaný se ve smyslu § 1968 o. z. (občanský zákoník z roku 2012 se aplikuje, jelikož ke změně závazku došlo za jeho účinnosti) ocitl v prodlení s plněním závazku, jelikož dohodnutou částky včas neuhradil. Žalobkyně, na niž bylo právo na zaplacení pohledávky ze [právnická osoba] [anonymizováno] uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z. dále převedeno, má proto, vedle práva na zaplacení částky 13 376,78 Kč, podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výší, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a to od 28. 12. 2017 do zaplacení. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 070,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 843 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, podání žaloby), z částky 150 Kč (k výslovnému návrhu žalobkyně) za jeden úkon právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (jednoduchá předžalobní výzva), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 1 050 Kč ve výši 220,50 Kč.