33 C 72/2021-31 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr plynu (383,13 Kč) v odběrném místě na adrese: [adresa]. Žalobkyně dále požadovala přiznání práva na zaplacení částky 6 600 Kč za předčasné ukončení smlouvy na dodávku plynu a částky 219 Kč na pojistném splatném dne [datum]. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. 2. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 3. Účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako smlouva o sdružených službách dodávky plynu (dále jen„ Smlouva“), jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně. Smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat plyn do výše uvedeného odběrného místa spolu s dalšími službami a žalovaná uhradit řádně a včas žalobkyni cenu plynu a související služby. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 36 měsíců. V případě odstoupení od Smlouvy ze strany žalované nebo z důvodu porušování platebních povinností bylo sjednáno odstupné ve výši 200 Kč za každý měsíc zbývající do konce trvání smlouvy. Měsíční záloha na cenu elektřiny byla stanovena na částku 250 Kč. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k zaplacení dlužné částky 383,13 Kč za spotřebu plynu a další položky v období od [datum] do [datum], a to se splatností do [datum]. Žalobkyně z důvodu prodlení žalované s úhradou dodávek plynu odstoupila od Smlouvy s tím, že k ukončení dodávek plynu ze strany žalobkyně došlo dne [datum]. Žalobkyně vyúčtovala žalované odstupné ve výši 6 600 Kč za předčasné ukončení smlouvy za období od [datum] do [datum] se splatností do [datum]. Žalované bylo dále poskytnuto pojištění domácnosti na základě její přihlášky ze dne [datum] s pojistnou dobou v délce 12 měsíců s pojistným ve výši 219 Kč měsíčně. Žalovaná neuhradila pojistné ve výši 219 Kč splatné dne [datum]. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 6 983,13 Kč s tím, že byla upozorněna na možnost podání žaloby. 4. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení: 5. Dle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávek plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem. 6. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. Podle § 2758 odst. 1 občanského zákoníku pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 8. Podle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 1992 občanského zákoníku ujednají-li si strany, že jedna z nich může závazek zrušit zaplacením odstupného, ruší se závazek zaplacením odstupného obdobně jako při odstoupení od smlouvy. Právo zrušit závazek zaplacením odstupného však nemá strana, která již, byť i jen zčásti, plnění druhé strany přijala nebo druhé straně sama plnila. 12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách plynu ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve spojení s § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky plynu, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. A konečně má soud za to, že mezi žalobkyní, jakožto pojistníkem, a [právnická osoba], jakožto pojistitelem, byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 2758 odst. 1 občanského zákoníku, na jejímž základě bylo následně žalované jako pojištěné a žalobkyní jako pojistníkem sjednáno pojištění domácnosti za měsíční poplatek 219 Kč, které však žalovaná nezaplatila. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení pojistného a ceny za dodaný plyn právo požadovat po žalované úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur. 13. Dále soud posuzoval oprávněnost nároku kvalifikovaného žalobkyní jako smluvní pokuta za předčasný zánik smluv, respektive porušení povinnosti po stanovenou dobu odebírat plyn dle Smlouvy. Soud si vědom judikatury, která dospěla k závěru, že výkon práva odstoupit od smlouvy nebo vypovědět smlouvu nemůže založit nárok na zaplacení smluvní pokuty (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4469/2010, ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 33 Odo 771/2001, ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 813/2002, a ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 33 Odo 111/2004 a nález Ústavního soudu ze dne 11. 10. 1999, sp. zn. IV. ÚS 276/99). Soud se však domnívá, že tato praxe je v důsledku přijetí občanského zákoníku překonána. Je třeba sice souhlasit s tím, že smluvní pokuta sankcionuje vždy porušení povinnosti, a nemůže být proto navázána na výkon práva (typicky právo odstoupit od smlouvy, vypovědět smlouvu apod.); pokud ale vůle stran zjevně směřovala k tomu, aby byla do smlouvy zavedena možnost závazek„ úplatně zrušit zaplacením určité částky“, tedy ze smlouvy se vyplatit, jedná se dle obsahu o sjednání odstupného (§ 1992 občanského zákoníku). Odstupné je v tomto ohledu třeba chápat jednoduše jako zpoplatněné odstoupení (shodně též ŠILHÁN, Josef. § 1992 (Odstupné). In: HULMÁK, Milan, PETROV, Jan, LAVICKÝ, Petr, DVOŘÁK, Bohumil, ŠILHÁN, Josef, DÁVID, Radovan, RICHTER, Tomáš, LASÁK, Jan. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054) . 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 1158 ISBN 978-80-7400 -535-0). 14. Nárok žalobkyně na zaplacení odstupného však přesto není důvodný, když odstupné bylo sjednáno v nepřiměřené výši. 15. Čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS (dále jen„ Směrnice“), podle něhož zneužívající klauzule nejsou pro spotřebitele závazné, představuje kogentní ustanovení, které směřuje k nahrazení formální rovnováhy, kterou smlouva nastoluje mezi právy a povinnostmi smluvních stran, rovnováhou skutečnou, která umožňuje nastolit rovnost mezi těmito smluvními stranami (viz rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. června 2012, Banco Español de Crédito, C -618/10, bod 40, a ze dne 21. února 2013, Banif Plus Bank, C -472/11, bod 20). 16. V zájmu zajištění ochrany zamýšlené směrnicí Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ SDEU“) opakovaně zdůraznil, že nerovné postavení existující mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (viz zejména výše rozsudky SDEU ve věcech Banco Español de Crédito, bod 41, a Banif Plus Bank, bod 21). 17. Pokud má za tímto účelem soud k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu, má povinnost posoudit z úřední moci zneužívající povahu klauzule spadající do působnosti směrnice a odstranit tak nerovnováhu, která existuje mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem (viz rozsudky SDEU ve věcech Banco Español de Crédito, bod 42, a Banif Plus Bank, bod 22). 18. Role, která je unijním právem přiznána vnitrostátnímu soudu v předmětné oblasti, se proto neomezuje na pouhou možnost vyslovit se k případně zneužívající povaze určité klauzule, nýbrž zahrnuje i povinnost posoudit tuto otázk