34 C 142/2021-57 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou došlou nadepsanému soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 7 113,14 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel [právnická osoba] [IČO] prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřel s žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované částku 3 400 Kč, která měla být splacena nejpozději dne [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 713,14 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně pohledávku za žalovanou nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). 4. Soud dospěl k tomuto skutkovému stavu věci. Původní věřitel [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytl téhož dne na její bankovní účet částku 3 400 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 418,14 Kč po slevě, ve výši 3 713,14 Kč před slevou, a to nejpozději do [datum]. Mezi původním věřitel jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla dne [datum] uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. 5. Po právní stránce soud věc tak, že mezi účastníky byla uzavřena dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva o zápůjčce, na základě které přenechal původní věřitel žalované částku 3 400 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do [datum]. Žalobkyně netvrdila, že mezi účastníky byli sjednány úroky. Uvedená povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky do [datum] byla žalovanou porušena, čímž se ocitla v prodlení (§ 1968 o. z.). Žalovaná se dostala do prodlení ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky a od tohoto dne ([datum]) má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni v souladu s ust. § 1879 o. z. Soud tedy žalobkyni přiznal částku 3 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. 6. Soud nepřiznal žalobkyni částku 3 713,14 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru v uvedené výši, avšak ve smlouvě označené jako Smlouva o úvěru, je tato částka uvedena jako částka před slevu a po slevě je uvedena částka 1 418,14 Kč, aniž by bylo jednoznačně uvedeno, v jaké výši má žalovaná poplatek uhradit. Z listiny není zřejmé, jaká konkrétní výše poplatku byla mezi účastníky smlouvy sjednána. Žalobkyně se k jednání nedostavila, o odročení nepožádala a soud ji tak nemohl poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ust. § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ust. § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832). 7. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci úspěšnější má tak vůči žalobkyni v obecné rovině částečný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná však v průběhu řízení zůstala zcela pasivní a žádné náklady ji tak vzniknout ani nemohly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.