34 C 337/2021-85 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které převedla žalovanému na jeho bankovní účet částku 4 000 Kč, která měla být splacena spolu s úrokem ve výši 0,9% denně ze zapůjčené částky ve třech splátkách, kdy první splátka ve výši 2 121,65 Kč byla splatná dne [datum], druhá splátka ve výši 2 121,65 Kč byla splatná dne [datum] a třetí splátka v částce 2 077,02 Kč splatná den [datum]. Žalovaný dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání den [datum]. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). 4. Soud na základě žalobkyní předložených listin dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo]. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému půjčku ve výši 4 000 Kč a závazek žalovaného tuto částku spolu s úrokem ve výši 0,9% denně ze zapůjčené částky vrátit žalobkyni ve třech splátkách, přičemž první splátka ve výši 2 121,65 Kč byla splatná dne [datum], druhá splátka ve výši 2 121,65 Kč byla splatná dne [datum] a třetí splátka v částce 2 077,02 Kč splatná dne [datum]. Žalobkyně dne [datum] převedla na bankovní účet žalovaného částku 4 000 Kč. Žalovaný ničeno nevrátil. Předžalobní výzvou právního zástupce ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 5. Po právní stránce soud věc posoudil takto. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je smlouvou o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Na základě této smlouvy přenechal zápůjčitel (žalobkyně) vydlužiteli (žalovaný) zastupitelnou věc (4 000 Kč), aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Účastníci si sjednali ve smyslu ust. § 2392 o. z. úroky, které činily 0,9% denně ze zapůjčené částky. Za období od [datum] (poskytnutí zápůjčky) do [datum] (splatnost zápůjčky) činí tento úrok 2 320,32 Kč. Uvedená povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky byla žalovaným porušena, čímž se ocitl v prodlení (§ 1968 o. z.). Žalovaný se dostal do prodlení ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky ([datum]) a od tohoto dne ([datum]) má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Soud určil žalobkyni odměnu dle ust. § 14b odst. 1 a 3 a.t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. 9. Ustanovení ust. § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11:„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej ‚odhalí‘ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 2985/14, jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). Návrh, jímž žalobkyně zahájila řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj ratio legis ust. § 14b a. t. 10. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 11. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.