34 C 340/2021-33 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] [číslo] dne [datum] smlouvu [číslo] dne [datum] smlouvu [číslo] dne [datum] smlouvu [číslo] na jejichž základě se zavázala poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně zprostředkování platebních transakcí ve prospěch třetích stran a žalovaný se zavázal za tyto služby platit ceny dle vyúčtování. Nedílnou součástí účastnické smlouvy [číslo] bylo ujednání o kupní smlouvě koncového zařízení. Na základě kupní smlouvy se žalobkyně zavázala prodat žalované koncové zařízení typu [anonymizována tři slova], a pronajmout koncové zařízení a žalovaná se zavázala kupní cenu splácet ve 23 měsíčních splátkách ve výši 170 Kč. Poskytnuté služby, splátky koncového zařízení a pronájem byly vyúčtovány fakturou [číslo] splatnou dne [datum] na částku 1 135,61 Kč (nárokováno 31,79 Kč), fakturou [číslo] splatnou dne [datum] na částku 2 069,58 Kč (nárokováno 65,13 Kč), fakturou [číslo] splatnou dne [datum] na částku 2 104,44 Kč (nárokováno 39,32 Kč). Žalovaná přestala hradit poskytnuté služby a předepsané splátky, tudíž žalobkyně zbývající splátky zesplatnila fakturou [číslo] na částku 4 000 Kč splatnou dne [datum] a fakturou [číslo] splatnou dne [datum] vyúčtovala smluvní pokutu za nevrácení pronajatého zařízení částkou 4 000 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když se žalovaná na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak má za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne [datum] účastníci uzavřeli účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] [číslo] dne [datum] smlouvu [číslo] dne [datum] smlouvu [číslo] dne [datum] smlouvu [číslo] na jejichž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně zprostředkování platebních transakcí ve prospěch třetích stran a žalovaný se zavázal za tyto služby platit ceny dle vyúčtování. Součástí smlouvy byly i všeobecné podmínky, obchodní podmínky platebních služeb a ceník. Dle všeobecných podmínek mohl žalovaný provádět i platební transakce prostřednictvím sítě žalobkyně a způsobilého elektronického komunikačního zařízení, kterým mohla hradit zboží a služby poskytovaných třetími stranami, kdy částku zaplacenou žalobkyní na základě žalovanou provedených platebních transakcí byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni spolu s cenou za služby dle vyúčtování. V rámci účastnické smlouvy [číslo] si žalovaná zakoupila od žalobkyně koncové zařízení typu [anonymizována tři slova] za cenu 4 001 Kč (uhrazena 1 Kč) s podmíněnou slevou 4 000 Kč a žalovaná se zavázala cenu tohoto zařízení splácet v 23 měsíčních splátkách ve výši 170 Kč. Splatnost splátek se řídila datem splatnosti jednotlivých vyúčtování. Účastníci si ujednali, pro případ nehrazení příslušných splátek, splatnost všech dosud neuhrazených splátek. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlouhodobě neplnila své závazky, žalobkyně vypověděla účastnické smlouvy uzavřené s žalovanou. Tím, že žalovaná řádně nehradila splátky koncového zařízení, žalobkyně žalované doúčtovala zbývající měsíční platby za koncové zařízení fakturou [číslo] na částku 4 000 Kč splatnou dne [datum]. Žalovaná si dále pronajala koncové zařízení [anonymizována dvě slova] na dobu neurčitou a zavázala žalobkyni platit za užívání zařízení nájemné ve výši 50 Kč měsíčně. Ve smlouvě si účastníci sjednali, že po ukončení nájemní smlouvy je žalovaná povinna nejpozději do 30 dnů od ukončení smlouvy vrátit zařízení na své náklady žalobkyni. Pro případ nevrácení tohoto zařízení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč. Jelikož žalovaná nedostála své povinnosti vrátit zařízení ve sjednané lhůtě, vyúčtovala žalobkyně žalované smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč fakturou [číslo] splatnou dne [datum]. 5. Po právní stránce soud věc soud věc posoudil následovně. Mezi žalobkyní jako poskytovatelem služeb elektronických komunikací a žalovanou jako zákazníkem byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle § 63 zákona č. 127/2005, o elektronických komunikacích, jejíž součástí jsou i všeobecné podmínky. Jestliže prostřednictvím sítě elektronických komunikací byly žalované poskytnuty služby, je podle výše uvedeného ustanovení všeobecných podmínek žalovaná povinna uhradit cenu těchto služeb přímo žalobkyni. Mezi účastníky byla dále uzavřena nájemní smlouva ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na jejichž základě se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Žalovaná jako nájemce byla povinna podle § 2271 odst. 1 o. z. platit nájemné v ujednané výši 50 Kč měsíčně. Dále byla mezi účastníky uzavřena kupní smlouva dle ust. § 2079 o. z., na jejíž základě žalovaná koupila od žalobkyně koncové zařízení a zavázala se uhradit kupní cenu koncového zařízení (§ 2118 o. z.) v měsíčních splátkách po 170 Kč. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy porušila, a tím se ocitla v prodlení se zaplacením vyúčtovaných poskytnutých služeb třetích stran, vyúčtované kupní ceny koncových řízení, a zaplacením dlužného nájemného. Mezi účastníky došlo k ujednání o smluvní pokutě ve smyslu ust. § 2048 o. z. Výše smluvní pokuty je obsahem smlouvy. 6. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že žaloba je důvodná, a proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou pohledávku. 7. Žalovaná se dostala do prodlení dnem následujícím po splatnosti jednotlivých faktur, vždy od tohoto dne má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 136,24 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 10. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.