34 C 394/2020-23 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou došlou nadepsanému soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 019,30 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel [právnická osoba] [IČO] prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru, na základě které poukázal žalovanému na jeho bankovní účet částku 1 000 Kč, která měla být splacena nejpozději dne [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 019,30 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač byl soudem vyzván. 3. Soud ve věci jednal dne [datum]. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se k jednání nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení (§101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“ 4. Soud dospěl k tomuto skutkovému stavu věci. Původní věřitel [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poukázal dne [datum] na jeho účet částku 1 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru nejpozději do [datum]. Ve smlouvě je uveden poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 389,30 Kč po slevě a ve výši 1 019,30 Kč před slevou. Mezi původním věřitel jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla dne [datum] uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“ smlouva o zápůjčce, na základě které přenechal původní věřitel žalovanému částku 1 000 Kč, kterou mu dne [datum] poukázal na jeho účet a žalovaný se ji zavázal vrátit do [datum]. Žalobkyně netvrdila, že mezi účastníky byly sjednány úroky. Uvedená povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky do [datum] byla žalovaným porušena, čímž se ocitl v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky a od tohoto dne má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o.z. 6. Soud nepřiznal žalobkyni částku 1 019,30 Kč. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru v uvedené výši, avšak ve smlouvě označené jako Smlouva o úvěru, je tato částka uvedena jako částka před slevu a po slevě je uvedena částka 389,30 Kč, aniž by bylo jednoznačně uvedeno, v jaké výši má žalovaný poplatek uhradit. Z listiny není zřejmé, jaká konkrétní výše poplatku byla mezi účastníky smlouvy sjednána. Žalobkyně se k jednání nedostavila, o odročení nepožádala a soud ji tak nemohl poučit dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. Soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ust. § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ust. § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832). 7. Lhůta ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 8. O náhradě nákladů řízen soud rozhodl podle §142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť účastníci byli úspěšní přibližně stejně.