70 C 128/2021-38 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 1. 2021 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 19 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 31. 1. 2016 spolu právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Zápůjčka měla být splacena nejpozději do 12. 3. 2017. Do podání žaloby uhradila žalovaná na pohledávku žalobkyně celkem 6 600 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované společnost [právnická osoba] zkoumala zejména na základě informací získaných od žalované v tzv. Zákaznické kartě, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že tato byla dne 31. 1. 2016 uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž finanční prostředky byly žalované poskytnuty v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se částku 15 000 Kč spolu s poplatky v souhrnné výši 11 100 Kč (celkem tedy 26 100 Kč) zavázala poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč. 4. Ze zákaznické karty ze dne 31. 1. 2016 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má učňovské vzdělání, má jedno nezaopatřené dítě a bydlí v nájemním bydlení. Žalovaná dále uvedla, že jejím zaměstnavatelem je„ Elektro A“, výše její čisté měsíční mzdy je 19 800 Kč, dále pobírá příspěvek na děti ve výši 500 Kč a má ještě ostatní příjem ve výši 1 500 Kč; jako své výdaje žalovaná uvedla celkem částku 11 800 Kč/měsíc (4 300 Kč nájem/inkaso a 7 500 Kč ostatní výdaje). Údaje v žádosti měly být ověřeny výplatními páskami, pracovní smlouvou, nájemní smlouvou, SIPEM, výměrou podpory a složenkou na alimenty. [právnická osoba] na základě těchto údajů vyhodnotila, že použitelný příjem žalované je ve výši 10 000 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, vč. přílohy, uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovanou. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, vč. podacího lístku, soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni coby postupníka. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 9. 2020, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, a to ve lhůtě do 18. 9. 2020. 8. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku s poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 11 100 Kč (celkem tedy 26 100 Kč) v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč. Žalovaná však svůj dluh nehradila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu. 9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“). 10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 16. Ust. § 9 odst. 1 ZSÚ je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Evropského soudního dvora (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Evropského soudního dvora a ve shodě s ním dospívá k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet. 17. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně (resp. její právní předchůdce) nevyhodnotila úvěruschopnost žalované ve smyslu ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. 18. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaná doložila v žádosti o zápůjčku výši svých tvrzených příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje v tzv. Zákaznické kartě samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku. Soud proto posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Jelikož se žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo, přes řádné předvolání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a, neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem. 19. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 8 400 Kč (tj. čerpané částka zápůjčky ve výši 15 000 Kč mínus celkové úhrady žalovanou ve výši 6 600 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 400 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v předžalobní upomínce do 18. 9. 2020, když před předžalobní upomínkou žalovaná k úhradě celého dluhu vyzvána nebyla). Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 20. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.). 21. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná ohledně částky 8 400 Kč, tedy z 43 %, žalovaná byla úspěšná co do částky 11 100 Kč, tedy ze 57 %. V řízení tedy byla převážně úspěšná žalovaná, která by proto měla vůč