74 C 192/2021-33 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení, které bylo zahájeno žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum], je zaplacení částky 1 735 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 735 Kč od 2. 12. 2013 do zaplacení – nárok vzniklý z titulu nevrácených peněžních prostředků, které žalovanému poskytla právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) na základě smlouvy o úvěru, která byla uzavřena prostřednictví prostředků komunikace na dálku a to internetových stránek [webová adresa]. Žalovaný na těchto stránkách vyplnil žádost o úvěr (rodné číslo, číslo dokladu totožnosti, číslo bankovního účtu, …), když odesláním žádosti žalovaný vyslovil souhlas se smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami. Následně právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla dne 11. 11. 2013 částku ve výši 1 500 Kč, když mu tuto částku odeslala na účet uvedený v žádosti, tedy na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí úvěru ve výši 235 Kč, a to do 1. 12. 2013. Dnem následujícím po sjednané splatnosti úvěru, tj. od 2. 12. 2013 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky. Poté byla žalobou uplatňovaná pohledávka postoupena na žalobkyni. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: K listině označené jako rámcová smlouva o úvěru, ve které byla právní předchůdkyně žalobkyně označena jako úvěrující a jako klient byl označen žalovaný, nebyl připojen podpis žalovaného (ani vlastnoruční – fyzický, ani elektronický), ale byl ní připojen podpis právní předchůdkyně žalobkyně (rámcová smlouva o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a rozhodčí doložky). K listině označené jako prohlášení klienta, ve které byl jako klient označen žalovaný, nebyl připojen podpis žalovaného (ani vlastnoruční – fyzický, ani elektronický), ani podpis právní předchůdkyně žalobkyně (prohlášení klienta). K listině označené jako jednotlivá smlouva o úvěru [číslo] ve které byla právní předchůdkyně žalobkyně označena jako úvěrující a jako klient byl označen žalovaný, a dle které měla výše úvěru činit 1 500 Kč, nebyl připojen podpis žalovaného (ani vlastnoruční – fyzický, ani elektronický), když na místě podpisu bylo uvedeno: [čas] 2019 [číslo] [celé jméno žalovaného] (smlouva o úvěru [číslo]). Dle smlouvy byl klient povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 1 735 Kč, a to do 21. 11. 2013 (smlouva o úvěru [číslo]). Dne 11. 11. 2013 právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet žalovaného částku ve výši 1 500 Kč (výpis právní předchůdkyně žalobkyně, sdělení [právnická osoba] ze dne 10. 6. 2021). Žalovaný ničeho neuhradil. Dne 12. 7. 2019 byla žalobkyní a její právní předchůdkyní podepsána smlouva o postoupení pohledávek, dle které měly být pohledávky uvedené v příloze této smlouvy postoupeny na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek). Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26. 7. 2019 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 7. 2019). Zástupce žalobkyně vyzval dne 26. 7. 2019 žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 1 159 Kč, a to do tří dnů (předžalobní výzva ze dne 26. 7. 2019, podací arch). Z výpisů z interní databáze právní předchůdkyně žalobkyně soud ničeho nezjistil, protože bez dalšího vysvětlení žalobkyní z nich nelze dovodit, co jednotlivé části znamenají a co by měly prokazovat. 4. Soud byl připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene důkazního ohledně prokázání skutečnosti, že dne 11. 11. 2013 došlo k uzavření smlouvy o úvěru a že smlouvu o úvěru uzavřel právě žalovaný, když žalobkyně zejména neprokázala, že údaje v elektronickém systému vedeném její právní předchůdkyní vyplnil právě žalovaný a že údaje v něm uložené nebyly změněny ani právní předchůdkyní žalobkyně (ve svůj prospěch), ani třetí osobou, když se žalobkyně svou neúčastí na jednání práva na poučení vzdala. Provedenými důkazy vůbec nebylo prokázáno, že došlo k nějaké registraci na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a že vůbec došlo k uzavření nějaké smlouvy. Identitu klienta (žalovaného) žalobkyně dovozuje pouze ze smlouvy o úvěru, která však vůbec nebyla podepsána. I kdyby informace v elektronickém systému právní předchůdkyně žalobkyně byly vyplněny skutečně žalovaným, nebylo dalšími provedenými důkazy prokázáno, že žalovanému byl znám obsah smlouvy o úvěru a že s ní vyslovil souhlas, když toto své tvrzení žalobkyně opírá pouze o výpis z interní databáze a o nepodepsanou smlouvy o úvěru. Soud zdůrazňuje, že žalobkyně vůbec nenavrhla důkazy k prokázání svého tvrzení, že údaje uvedené v systému právní předchůdkyně žalobkyně, v rámci kterého mělo dojít k uzavření smlouvy, jsou chráněny proti změnám, ať již zásahům zvenčí (způsobenými třetími osobami) či zásahům z pozice administrátora. Závěrem soud dodává, že poučení dle § 118a o. s. ř. o neunesení břemene tvrzení a důkazního soud zásadně poskytuje při jednání, když žalobkyně se svou neúčastí na jednání práva na poučení vzdala. Jen za účelem poučení dle § 118a o. s. ř. není třeba jednání odročovat. 5. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně neprokázala, že byla uzavřena smlouva o úvěru, nevznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru, neboť tento měl být sjednán ve smlouvě. V řízení však bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se tak o tuto částkou bezdůvodně obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně a je tak podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dál jen„ občanský zákoník“) povinen tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně neprokázala své tvrzení, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, nemohla být sjednána splatnost této částky. Žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění právní předchůdkyní žalobkyně požádán. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 26. 7. 2019, která byla žalovanému odeslána dne 26. 7. 2019. Předžalobní výzva se do dispozice žalovaného dostala dne 29. 7. 2019 (§ 573 občanského zákoníku, srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2926/2009), když splatnost byla stanovena do tří dnů, tj. do 1. 8. 2019. Jelikož žalovaný ničeho neuhradil, ode dne následujícího (2. 8. 2019) se tak dostal do prodlení a je povinen uhradit i úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni. 6. Žalobkyni vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení, soud proto žalobě, co do částky ve výši 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, vyhověl (výrok I.). 7. Jelikož žalobkyni nevzniklo právo na úhradu poplatku, soudu tak nezbylo než žalobu, co do částky ve výši 235 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 735 Kč od 2. 12. 2013 do 1. 8. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 235 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, zamítnout (výrok II.). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 387,14 Kč, přičemž tato částka představuje 26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení po kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu v rozsahu 63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37 %). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 735 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně zastoupená stejným zástupcem podává typizované formulářové žaloby ve stejných věcech (např. sp. zn. 74 C 284/2021, 74 C 117/2021), které se liší pouze číslem smlouvy, datem prodlení žalovaného a výší dlužné částky. Proto je na místě přiznat žalobkyni náhradu nákladů dle ustanovení § 14b advokátního tarifu, když tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. 10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplat