74 C 305/2021-44 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je zaplacení částky 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 13. 11. 2016 do zaplacení – nárok vzniklý z titulu nevrácených peněžních prostředků, které žalované poskytla právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [adresa] [adresa] [adresa], [číslo] [adresa] [anonymizováno], [adresa], [adresa] [číslo], [země]) na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], která byla uzavřena prostřednictví prostředků komunikace na dálku a to internetových stránek [webová adresa]. Žalovaná na těchto stránkách vyplnila své osobní údaje (zejména rodné číslo a číslo občanského průkazu), následně došlo ke zřízení uživatelského účtu. Při zřízení uživatelského účtu si žalovaná zvolila své uživatelské jméno a heslo, pomocí kterých se následně přihlašovala ke svému uživatelskému účtu. Poté žalovaná prostřednictvím uživatelského účtu požádala o poskytnutí úvěru. Následně právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 6 000 Kč, když jí tuto částku zaslala dne [datum] na účet [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 12. 11. 2016. Žalovaná ničeho neuhradila. Dnem následujícím po sjednané splatnosti úvěru, tj. od 13. 11. 2016 se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky. Poté byla žalobou uplatňovaná pohledávka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: K listině označené jako obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] nebyl připojen podpis žalované (ani vlastnoruční – fyzický, ani elektronický) ani podpis právní předchůdkyně žalobkyně - [právnická osoba], [adresa] [adresa] [adresa], [číslo] [adresa] [anonymizováno], [adresa], [adresa] [číslo], [země] (obchodní podmínky společnosti [právnická osoba]). Právní předchůdkyně žalobkyně vystavila pro žalovanou listinu označenou jako faktura [číslo] ze dne 11. 10. 2016, dle které půjčka žalované činí 6 000 Kč, doba trvání půjčky činí od 11. 10. 2016 do 12. 11. 2016 (faktura [číslo] ze dne 11. 10. 2016). Doklad o odeslání listiny nebyl soudu předložen. Dne 11. 10. 2016 byla právní předchůdkyní žalobkyně na účet žalované odeslána částka ve výši 6 000 Kč (výpis z interní databáze – výpis z účtu, sdělení [název] bank, výpis z účtu č. [bankovní účet]). Dne 20. 12. 2019 byla právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní podepsána smlouva o postoupení pohledávek, dle které měly být pohledávky uvedené v příloze této smlouvy, včetně pohledávky za žalovanou, postoupeny na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh). Žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky v celkové výši 9 780 Kč vzniklé z titulu smlouvy o úvěru [číslo] z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], když toto oznámení bylo žalované odesláno společně s předžalobní výzvou (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2020, předžalobní výzva ze dne 22. 1. 2020, podací lístek). Zástupce žalobkyně vyzval dne 22. 1. 2020 žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 16 314 Kč, a to do tří dnů, když výzva byla žalované odeslána dne 22. 1. 2020 (předžalobní výzva ze dne 22. 1. 2020, podací lístek). 4. Soud byl připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene důkazního ohledně prokázání skutečnosti, že dne 11. 10. 2016 došlo k uzavření smlouvy o úvěru a že smlouvu o úvěru uzavřela právě žalovaná, když žalobkyně zejména neprokázala, že údaje v elektronickém systému vedeném její právní předchůdkyní vyplnila právě žalovaná a že údaje v něm uložené nebyly změněny ani právní předchůdkyní žalobkyně (ve svůj prospěch), ani třetí osobou, když se žalobkyně svou neúčastí na jednání práva na poučení vzdala. Provedenými důkazy vůbec nebylo prokázáno, že došlo k nějaké registraci na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a že vůbec došlo k uzavření nějaké smlouvy. Identitu klienta (žalované) žalobkyně dovozuje pouze z toho, že na její účet byly odeslány finanční prostředky. Soud uvádí, že i kdyby informace na webových stránkách byly vyplněny skutečně žalovanou, nebylo dalšími provedenými důkazy prokázáno, že žalované byl znám obsah smlouvy o úvěru a že s ní vyslovila souhlas. Soud připomíná, že žalobkyně vůbec nenavrhla důkazy k prokázání tvrzení, že údaje uvedené v systému právní předchůdkyně žalobkyně, v rámci kterého mělo dojít k uzavření smlouvy, jsou chráněny proti změnám, ať již zásahům zvenčí (způsobenými třetími osobami) či zásahům z pozice administrátora. Závěrem soud dodává, že poučení dle § 118a o. s. ř. o neunesení břemene tvrzení a důkazního soud zásadně poskytuje při jednání a tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, vzdala se tak možnosti být poučena. Jen za účelem poučení dle § 118a o. s. ř. není třeba jednání odročovat. 5. V řízení však bylo zjištěno, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se tak o tuto částkou bezdůvodně obohatila na úkor právní předchůdkyně žalobkyně a je tak podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dál jen„ občanský zákoník“) povinna tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit. Žalovaná na pohledávku ničeho neuhradila. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně neprokázala své tvrzení, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, nemohla být sjednána splatnost této částky. Žalovaná byla podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku povinna splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění právní předchůdkyní žalobkyně požádána. Žalovaná byla poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 22. 1. 2020, která byla žalované odeslána dne 22. 1. 2020. Předžalobní upomínka se do dispozice žalované dostala dne 25. 1. 2020 (§ 573 občanského zákoníku, srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2926/2009), když splatnost byla stanovena do tří dnů, tedy do 28. 1. 2020. Jelikož žalovaná ničeho neuhradila, dostala se ode dne následujícího (29. 1. 2020) do prodlení a je tak povinna uhradit i úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni. 6. Žalobkyni vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení, soud proto žalobě, co do částky ve výši 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 29. 1. 2020 do zaplacení, vyhověl (výrok I.). Jelikož se žalovaná dostala do prodlení až 29. 1. 2020, nevzniklo žalobkyni právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 13. 11. 2016 do 28. 1. 2020, soud proto žalobu v této části zamítl (výrok II.). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 952,96 Kč, přičemž tato částka představuje 64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 82 % a úspěchu žalované v rozsahu 18 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně zastoupená stejným zástupcem podává typizované formulářové žaloby ve stejných věcech (např. sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]), které se v zásadě liší jen číslem a datem uzavření smlouvy a výší dlužné částky. Proto je na místě přiznat žalobkyni náhradu nákladů dle ustanovení § 14b advokátního tarifu, když tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 9. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis doplnění žaloby ze dne 27. 10. 2021, neboť tvrzení obsažená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady. 10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.