75 C 111/2021-47 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 22 183 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] spolu právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizována čtyři slova], a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému revolvingový úvěr ve výši 22 183,44 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 29. 6. 2020. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že nedisponuje konkrétními informacemi, které původní věřitel získal o úvěruschopnosti žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru (vč. standardních informací o spotřebitelském úvěru) uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným soud zjistil, že tato byla dne [datum] uzavřena prostředky komunikace na dálku. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 11 % z nesplaceného úvěru společně s i) úrokem z úvěru a ii) poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky připsány na bankovní účet. Výše úrokové sazby byla sjednána na 10,50 % měsíčně. 4. Z obchodních podmínek společnosti [právnická osoba] soud zjistil bližší úpravu práv a povinností účastníků smlouvy. 5. Z kopie občanského průkazu žalovaného [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] ověřila totožnost žalovaného. 6. Z žádostí o poskytnutí úvěru v období [datum] až [datum] soud zjistil, že žalovaný dne [datum] požádal o úvěr ve výši 8 000 Kč (žádost [číslo]), dne [datum] požádal o úvěr ve výši 7 000 Kč (žádost [číslo]) a dne [datum] požádal o úvěr ve výši 1 389 Kč (žádost [číslo]). Finanční prostředky byly vyplaceny na účet č. [bankovní účet]. 7. Z platební informace s aktuální celkovou dlužnou částkou soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] vyčíslila žalovanému celkový dluh částkou 22 183,44 Kč, když zůstatek po poslední platbě byl 16 410,78 Kč, úroky za období čerpání byly ve výši 5 22,66 Kč a náhrada účelně vynaložených nákladů byla ve výši 750 Kč (3 x 250 Kč). Splatnost celé dlužné částky byla stanovena na [datum]. 8. Z přípisu ze dne [datum] soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] sdělila žalobkyni, že úvěruschopnost žalovaného ověřila maximálním počtem závazků 3 u jiných věřitelů, uvedením příjmů a výdajů, lustrací v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a DB inkasních agentur. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovaným. 10. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. 11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o revolvingovém úvěru na žalobkyni coby postupníka. 12. Ze sdělení [právnická osoba] soud zjistil, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je [celé jméno žalovaného], [datum narození]. 13. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 16 389 Kč, a to z úvěrového rámce ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 11 % z nesplaceného úvěru společně s i) úrokem z úvěru a ii) poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky připsány na bankovní účet. Výše úrokové sazby byla sjednána na 10,50 % měsíčně. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas (na svůj dluh neuhradil ničeho) a dostal se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu. 14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 23. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce provedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr spláce