76 C 178/2021-46 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 7. 2021 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 190 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně odůvodnila uplatněný nárok tím, že s partnerem žalované, [jméno] [příjmení] (dále též jen„ M. Z.“) uzavřela smlouvou o dílo, jež spočívalo v odstranění střešní krytiny, zpevnění krovu, bourání a opravy komínu, zvětšení přístřešku, výstavbu zdi, zateplení zdi a boků. Žalobkyně zaplatila M. Z. zálohu ve výši 190 000 Kč na účet č. [bankovní účet], a to dvěma platbami ze dne 27. 7. 2020 ve výši 100 000 Kč a ze dne 27. 8. 2020 ve výši 90 000 Kč v souladu s požadavkem M. Z. Později se dozvěděla, že se jedná o účet žalované. Jelikož M. Z. dílo nedokončil a nepoužil poskytnutou zálohu do provedení díla, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení spočívající v záloze ve výši 190 000 Kč poukázané na její účet, k jehož vydání žalobkyně žalovanou bezvýsledně vyzvala. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobkyní ani zčásti neuznala. Žalovaná předně namítá nedostatek své pasivní legitimace. Prostředky, které žalobkyně zaslala na účet žalované, byly takto zaslány na základě dohody žalobkyně se M. Z., jemuž byly určeny. Účet žalované byl pouhým platebním místem pro transakci finančních prostředků mezi žalobkyní a M. Z. Žalovaná tyto prostředky pouze přijala na svůj bankovní účet a naložila s nimi na základě pokynu M. Z., neboť on byl konečným příjemcem těchto prostředků. Na straně žalované tak nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení. Žalovaná není o vztazích mezi žalobkyní a M. Z. podrobně informována. 3. Mezi účastníky je nesporné, že [jméno] [příjmení] prováděl pro žalobkyni práce dle jimi sjednané smlouvy o dílo. Žalobkyně zaplatila M. Z. zálohu na konečnou cenu díla ve výši 190 000 Kč na účet č. [bankovní účet], a to dvěma platbami ze dne 27. 7. 2020 ve výši 100 000 Kč a ze dne 27. 8. 2020 ve výši 90 000 Kč v souladu s požadavkem M. Z., jemuž byly určeny. 4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 5. Ze dvou listin označených jako Detail úhrady z účtu [bankovní účet] se podává, že na účet č. [bankovní účet] vedený pro žalovanou byla dne 27. 7. 2020 poukázána částka 100 000 Kč a dne 27. 8. 2020 pak částka 90 000 Kč. 6. Z listiny označené jako Výzva k vydání bezdůvodného obohacení datované dnem 5. 3. 2021 ve spojení s Podacím lístkem soud zjistil, že žalobkyně přípisem odeslaným dne 5. 3. 2021 vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 190 000 Kč do 7 kalendářních dnů od doručení tohoto přípisu. Žalobkyně v přípisu uvedla, že na účet č. [bankovní účet] poukázala bez právního důvodu částku ve výši celkem 190 000 Kč, a to platbami ze dne 27. 7. 2020 ve výši 100 000 Kč a ze dne 27. 8. 2020 ve výši 90 000 Kč, a to na žádost [jméno] [příjmení], který se zavázal ke zhotovení díla, jež však neprovedl řádně a včas, proto žalobkyně od smlouvy o dílo odstoupila. 7. Z listiny označené jako Výzva k úhradě dluhu datované dnem 22. 6. 2021 ve spojení s Podacím lístkem soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně přípisem odeslaným dne 22. 6. 2021 vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 190 000 Kč do konce června. 8. Z kopie obrazovky aplikace mobilního bankovnictví soud neučinil jakákoli pro věc významná zjištění. 9. Pro nadbytečnost soud zamítl návrh žalované na provedení výslechu svědka [jméno] [příjmení], neboť ten byl navržen k prokázání tvrzení žalované, že částka 190 000 Kč byla zaslána žalobkyní na účet žalované na základě dohody žalobkyně s p. [příjmení], jemuž byly určeny. Toto tvrzení bylo mezi účastníky nesporné, provedení dokazování k jeho prokázání by tedy bylo nadbytečné a nehospodárné. To, jak bylo s žalobkyní poukázanými prostředky naloženo, pak není ve věci z pohledu uplatněného nároku významné. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu výslechem [jméno] [příjmení] a návrh žalované na provedení důkazu účastnickými výslechy, neboť tyto důkazy měly směřovat k prokázání skutečnosti, kdy se žalobkyně dozvěděla/mohla dozvědět o identitě majitele účtu, na který dotčené prostředky zaslala. Tato skutečnost je ve věci právně bezvýznamná (viz dále), provedení dokazování k jejímu prokázání by bylo nehospodárné. 10. Po provedeném dokazování přijal soud následující závěr o skutkovém stavu: 11. [jméno] [příjmení] měl pro žalobkyni provádět práce dle jimi uzavřené smlouvy o dílo. Žalobkyně zaplatila M. Z. zálohu na konečnou cenu díla ve výši 190 000 Kč z účtu [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet], jenž je účtem žalované, a to dvěma platbami ze dne 27. 7. 2020 ve výši 100 000 Kč a ze dne 27. 8. 2020 ve výši 90 000 Kč v souladu s požadavkem M. Z., jemuž byla záloha určena (viz body 3. a 5. odůvodnění a shodná tvrzení účastníků). Žalobkyně přípisem ze dne 5. 3. 2021 vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 190 000 Kč do 7 kalendářních dnů od doručení tohoto přípisu. Žalobkyně v přípisu uvedla, že na účet č. [bankovní účet] poukázala bez právního důvodu částku ve výši celkem 190 000 Kč platbami ze dne 27. 7. 2020 ve výši 100 000 Kč a ze dne 27. 8. 2020 ve výši 90 000 Kč, a to na žádost M. Z., který se zavázal ke zhotovení díla, jež však neprovedl řádně a včas, proto žalobkyně od smlouvy o dílo odstoupila (viz bod 6. odůvodnění). Přípisem ze dne 22. 6. 2021 pak žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou, tentokrát prostřednictvím svého zástupce, k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 190 000 Kč (viz bod 7. odůvodnění). 12. Jelikož posuzovaný právní poměr účastníků měl vzniknout po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), řídí se tento právní poměr, jakož i práva a povinnosti z něj vzniklé, tímto zákonem (srov. § 3028 odst. 1 a 3 o. z.). 13. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). 14. Podle § 2995 o. z., vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný. 15. Podle § 1954 o. z., k řádnému splnění se vyžaduje, aby byl dluh splněn ve stanoveném místě. Nelze-li místo plnění zjistit ze smlouvy, povahy závazku nebo z účelu plnění, plní se v místě stanoveném zákonem. 16. Předpokladem vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení je získání majetkové hodnoty jedním subjektem na úkor jiného, v jehož majetkových poměrech se tato změna projevila negativně. Proto je aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno, tedy subjekt, v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot; pasivně legitimován je ten, jehož majetek se na úkor druhého neoprávněně zvětšil nebo u koho nedošlo ke zmenšení majetku, ač k tomu mělo v souladu s právem dojít (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1233/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1286/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 794/2015). 17. V rozsudku ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 694/2019, pak Nejvyšší soud vyložil, že stejně tak jako v režimu zákona č. 40/1964 Sb. se také v režimu zákona č. 89/2012 Sb. prosadí závěr, že aktivní a pasivní věcná legitimace z hlediska práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním dle neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy svědčí zásadně toliko smluvním stranám, ledaže jsou naplněny aplikační předpoklady některého z ustanovení, jež umožňují tuto zásadu prolomit, zejména § 2995 o. z.; je tomu tak z důvodu vzájemné spjatosti práv a povinností stran smlouvy, které mezi sebou dobrovolně založily právní poměr, a měly by tudíž nároky odvíjející se od dotčeného kontraktu (ať již na vydání protiplnění, nebo na vrácení poskytnutých hodnot coby bezdůvodného obohacení v případě vadnosti či zrušení daného právního důvodu) uplatňovat jedna vůči druhé. Naproti tomu by bylo nepraktické a často nespravedlivé, pokud by strana smlouvy musela vznášet právo na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého smluvním plněním proti třetímu (na smlouvě neúčastnému) subjektu, jehož majetkový stav se realizací povinností ze smlouvy fakticky zvýšil, avšak jehož identita plniteli vůbec nemusela být známa. Ochuzený poskytovatel plnění by byl navíc nedůvodně vystaven riziku insolvence zmíněného třetího subjektu (pakliže by mu byl přiznán nárok výhradně proti tertiovi), anebo by byl naopak neopodstatněně chráněn proti nebezpečí platební neschopnosti druhé smluvní strany (pokud by mohl žalovat jak účastníka smluvního vztahu, tak obohaceného třetího). 18. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je pak ustálena i v závěru, že plnění poskytnuté na základě určitého (byť třeba později odpadnuvšího) právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet t