76 C 209/2021-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 14. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 425 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl vlastníkem vozidla [registrační značka], [VIN kód], přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od 29. 5. 2020 do 30. 9. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně proto dne 10. 12. 2020 žalovaného v souladu s § 4 odst. 7 tohoto zákona vyzvala k úhradě zákonného příspěvku za nepojištěné období sestávajícího ze základu příspěvku 8 125 Kč (125 dní x denní sazba 65 Kč) a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný ani přes výzvu ničeho neuhradil. Dále žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný byl v období od 29. 5. 2020 do 30. 9. 2020 vlastníkem nebo provozovatelem přípojného vozidla [registrační značka], přičemž vozidlo bylo vedeno v registru vozidel jako provozované, ale nebylo k němu uzavřeno povinné ručení. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne 25. 11. 2020 k úhradě zákonného příspěvku za toto období a nákladů na vymáhání ve výši 8 425 Kč, z toho příspěvku ve výši 8 125 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy. Dne 4. 3. 2021 a dne 1. 4. 2021 žalobkyně žalovanému zaslala výzvu k zaplacení, dne 12. 5. 2021 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka. 5. Nárok žalobkyně soud posoudil jako právo na uhrazení příspěvku za provozování vozidla bez pojištění odpovědnosti, a dospěl k závěru, že žalovaný, jako vlastník (provozovatel) vozidla, je povinen uhradit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v rozporu se zákonem provozováno bez sjednaného pojištění podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOPV“). Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 tohoto zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., a to v § 2 odst. 1 písm. h) pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně, ve výši 65 Kč. Ustanovení § 2a této vyhlášky stanoví výši nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na 300 Kč. Žalovaný byl k uhrazení příspěvku povinen ve lhůtě třiceti dnů ode dne doručení písemné výzvy (§ 4 odst. 7 ZPOPV). Žalovaný příspěvek ve smyslu shora uvedeném nezaplatil žalobkyni ani na výzvu. Následující den po splatnosti příspěvku a nároku na náklady se žalovaný dostal do prodlení a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění k prvnímu dni prodlení. Žalobkyně však požadovala přiznat úrok z prodlení až od 9. 2. 2021. 6. Žalobu tak soud shledal zcela důvodnou, proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok ad I.). 7. O náhradě nákladů řízení (výrok ad II.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši proti žalovanému. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé návrhy liší pouze označením žalovaných, vyplněním dat a částek, byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady žalobkyně tvoří odměna za 3 úkony právní služby 3 x 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (když k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem odměna 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 300 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 900 Kč a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. 8. V dané věci soud neshledal okolnosti zvláštního zřetele hodné, na jejichž základě by náhradu nákladů řízení z části nebo zcela nepřiznal (§ 150 o. s. ř.). 9. Soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud s ohledem na charakter uložených povinností třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.